Žantovský na úvod říká, že kdo sleduje debatu o této novele zákona, mohl by nabýt dojmu, že jiný než konformní postoj by ho mohl stát postavení v tzv. slušné společnosti. „Myslet si a říkat, že stejnopohlavní svazky mají už svá dostatečně ochráněná práva daná zákonem o registrovaném partnerství z roku 2006, se rovná nejen společenskému faux pas, ale dokonce až odsouzeníhodnému přečinu proti lidskosti,“ tvrdí pedagog a dodává, že se tak znemožňuje veřejná debata.

Žantovský má za to, že pokud sfáráme do minulosti, uvidíme, že věci byly jiné, když se schvaloval nyní údajně nedostatečný zákon o registrovaném partnerství. „Nejenže zákon, prolobbovaný ve Sněmovně, vetoval tehdejší prezident Klaus, ale na stránkách novin a jiných médií se vedla docela široká a různobarevná debata o významu toho zákonného opatření. Připomeňme, že upravovalo možnost dědění po zesnulém partnerovi a jiná majetková práva, a vůbec administrativně zjednodušovalo soužití takových párů,“ konstatuje novinář. A dodává, že argumentace tehdy běžela jednak v rovině, že různopohlavní svazky jsou nezastupitelné v plození dětí, a v druhé, že schválení tohoto zákona povede ke stupňování nároků. A to se podle Žantovského potvrdilo, zejména v oblasti adopcí pro stejnopohlavní páry.

Připomíná k této věci slova Václava Havla, která k argumentaci plozením dětí pronesl pro Mladou frontu v roce 2006: „Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata.“