Režisér Strach ke své filmové tvorbě říká, že se vždy snaží vložit do ní naději. „Mám rád, když je na konci v příběhu pozitivní světlo tunelu. Je to pro mě velké téma životní, osobní, proto se jím snažím své filmy cukrovat,“ uvedl režisér. Právě to podle něj naše společnost dnes nutně potřebuje.

Je si vědom toho, že není zrovna typ tvůrce, kterému by grantová komise dávala ráda příspěvky. „Možná jsem málo progresivní filmař a možná jsem příliš velký pohádkář. Nepatřím mezi tvůrce, který by grantové komisi nadbíhal a leštil tam kliky. Věřím ale i v pomoc České teleivze, ta je dnes pro filmaře skutečně jediný seriózní partner,“ uvedl.

Pevně věří, že spolupráce s Českou televizi bude pokračovat i nadále, obrátil se proto na některé její kritiky z řad poslanců: „Nechtěl bych teď radit nikomu z poslanců, že odebrat České televizi 300 milionů kvůli DPH je obrovský nesmysl. Ve finále to celé ohrozí tu dramatickou tvorbu.

Jestli si někdo z politiků myslí, že tím utáhne kohoutek zprvodajství, tak zpravodajství zůstane pořád stejné, ale jestli někdo tenhle boj o Českou televizi odnese, tak to budeme my – apolitičtí tvůrci. Je to velký nesmysl, velká chyba, odnese to něco pozitivního, tvůrčího, co já i řada dalších mých kolegů režisérů v ČT odvádíme,“ upozornil režisér.

Celý rozhovor najdete ZDE

Na otázku, zda mu vadí kritika České televize ze strany členky Rady ČT Hany Lipovské, uvedl: „Česká televize je nejenom zpravodajství, je to prostě i prostor, ve kterém vzniká kvalitní česká tvorba. Je potřeba si toto umět rozdělit a vnímat, že spousta politických tlaků a ataků není mířena na to, jaké točím filmy já nebo moji kolegové. Většinou je to mířeno na zpravodajství. Boj o Českou televizi není boj o Českou televizi, ale boj o zpravodajství v České televizi,“ konstatoval Strach, který odmítl se k počinům Lipovské konkrétně vyjádřovat.

I proto považuje za jedno ze svých poslání stmelovat v rámci své tvorby českou společnost. „Když se podíváme na to, jak je dnes společnost rozdělená a zakopaná do svých barikád a příkopů, považuji za svůj úkol lidi z těch zákopových válek jaksi vytahovat a dávat je malinko k sobě, když to jen trochu půjde,“ líčil Strach.

Moderátor Čestmír Strakatý jej však zarazil s poznámkou, že tak jej všichni lidé nevnímají. „Spíše vás někteří vnímají jako stojícího na jedné straně toho příkopu,“ podotkl. „S tímhle soudem ale já nic nenadělám, nejsem v pozici, abych sám sebe nějak obhajoval, když vás někdo mít rád nechce, tak vás mít rád nebude,“ pokrčil rameny s tím, že tak to v životě chodí.

Zajímavé je podle něj to, že největší nálepky mu dávají lidé, kteří s ním nikdy nepromluvili ani půl slova. „Přitom názor na člověka si můžete plnohodnotně udělat, až když s tím člověkem strávíte nějaký čas,“ doplnil.

V kontextu toho vzpomněl svou osobní zkušenost – setkání s Vladimírem Remkem. „Když jsem letěl do Moskvy promítat filmy, tehdy tam byl velvyslancem Vladimír Remek, náš první kosmonaut. Jel jsem do Moskvy nastartovaný a říkal jsem si, jak si toho europoslance za KSČM namažu na chleba. Ale během tří minut hovoru s ním mě položil zcela na záda svou laskavostí, vzdělaností, přirozeností a lidskostí. Až jsem se sám musel stydět za svou blbost a své předsudky,“ popsal.

Podobným příkladem ze současné doby je Strachův rozhovor s exprezidentem Václavem Klausem: „Pro mě se Václav Klaus ukázal jako člověk velkého nadhledu, velkého ironického humoru, jako člověk, se kterým si kdykoliv rád sednu na kafe a budu s ním debatovat o věcech,“ řekl s upřesněním, že samozřejmě ne ve všem si s Klausem starším rozumí.

„Ale nemluvit s člověkem, zakopat se do příkopu a jen na něj házet negace, granáty, nenávist a špíny, to mi přijde poměrně nízké,“ řekl, že taková je předsudková nálada v České republice v 21. století.

Politikou se však Strach nechce zabývat kvůli blížícím se volbám. Nedávno dokonce odešel z platformy Twitter, aby se vyvaroval v předvolebním čase politické debaty a volí cestu „mlčení“.

Předmětem kritiky bývá také často Strachův přátelský vztah s kardinálem Dominikem Dukou a omlouvání některých jeho kontroverzních postojů. „Já jsem katolík, já se tím netajím. Dominik Duka je arcibiskup pražský, to znamená, že je to můj pastýř a nad ním už je jen papež, když to tak nazveme. Nerespektovat arcibiskupa by bylo protestantské a husovské. Já se teď ptám, pro jaký teologický názor bych měl rozporovat Dominika Duku?“ říká Jiří Strach.

A dodává: „Takže ano, v tomto ho respektuji jako arcibiskupa pražského, to, že má Dominik Duka někde nějaké své postoje, občanské, tak jako demokrat jsem povinen respektovat svobodu člověka.

Vy si myslíte něco, Dominik Duka si myslí něco jiného, Václav Klaus si myslí něco a kritikové, kteří nás kritizují nebo mě kritizují pro moje přátelství s Dominikem Dukou si zas mohou myslet něco jiného a je to přece ve svobodě. Já zcela respektuju Dominika Duku nejenom jako svého arcibiskupa, ale respektuju, že ve své svobodné vůli on může mít pozice a postoje, jaké chce,“ uvedl režisér s tím, že jesli si někdo myslí, že to tak není správné, pak to není demokrat.

Momentálně se chystá Strach také natáčet dokument o herečce Jiřině Bohdalové, se kterou se osobně zná přes 20 let. Moderátor zmínil, že se v nedávném rozhovoru s Bohdalovou dotkli problematiky genderu. Podle jejího názoru je proti zdravému rozumu mít několik pohlaví.

Je Strachovi její názor blízký? „Mám jednoduchou odpověď: Když čteme knihu Genesis, první knihu Písma svatého, Starý zákon, tak tam čteme ‚Bůh jako ženu a muže je stvořil‘. Písmo svaté mluví zcela jasně,“ naznačil tak, že existují jen muž a žena.

„Dnes je to velmi politické téma. Obecně se domnívám, že žijeme ve velmi rozmazleném světě, rozmazlené společnosti, která už neví roupama coby. Nemáme žádné reálné starosti, nic zásadního nás neohrožuje. Žijeme podobně jako starý Řím v bohatství a těsně před rozpadem. Civilizace, která ztratí základní hodnoty, asi nepřežije dlouho,“ uvedl s tím, že jej vede k pokoře víra, že nás něco přesahuje. „Je to lék proti egoismu doby a je pro každého,“ doplnil Strach závěrem.