Dodnes si pamatuje, co přesně dělal v 68. roce jednadvacátého srpna, a i letos si to při vzpomínkách na srpen před 46 lety vybavil. „Bylo mi tehdy 22 let. Studoval jsem na Pedagogické fakultě v Plzni a byl v té době na chmelové brigádě,“ říká a podotýká, že skutečně patří mezi pamětníky. Ne ledajaké. Jeho specializací jsou totiž dějiny. „Jako student historie jsem byl okupací nesmírně pobouřen. A neskrýval to,“ říká.

Proto pak bohužel mimo jiné v roce 1970 nesměl dva roky učit. Pracoval jako dělník ve Škodovce. „A táhlo se to se mnou až do roku 1989,“ vzpomíná na důsledky "dělnické prověrky oddanosti", kterou museli projít všichni absolventi pedagogické fakulty.

Socialismus by stejně postupně zanikl

Přes tuto zkušenost ale nezůstal úplně zatrpklý. Obavy z toho, že by se rok 1968 mohl opakovat, a proto bychom se měli mít před Ruskem na pozoru, nemá. „Rusko dneska ale není sovětské Rusko,“ věří totiž a dodává, proč si to myslí: „Poznal jsem to na setkání evropských euroregionů v Kursku a Moskvě v roce 2012. Je to nové Rusko. Byl jsem tam i před rokem 1989 a viděl teď ten obrovský rozdíl.“ Proto nyní tuto zemi nevnímá negativně. „Rok 1968 jsem prožíval velmi intenzivně a jsem ho plný dodnes. Myslím, že kdyby to tenkrát vyšlo a nastolila se demokracie, stejně by postupně socialismus zanikl,“ je přesvědčen, že plakat dnes nad minulým rozhodnutím je jen vějička stébla, které se chytáme jen pro vlastní konejšení z přítomnosti, přitom nevíme, jak by se věci dál vyvíjely.

„Tak jako nyní by se rozhodovali lidé ve svobodných volbách. A lidé přece po roce 1989 rozhodli a i dnes mají možnost ve volbách rozhodovat, a výsledky jsou takové, jaké jsou,“ vysvětluje, proč se tak domnívá. Přemýšlet o tom, co by a jak mohlo tehdy být a co by kdyby, může být jen povzdech. „Tehdy jsme přece chtěli mít co nejrychleji svobodné volby a demokracii. Myslím, že by to jinak ale dopadnout nemohlo, nevidím to jako variantu,“ přemílá myšlenku, a vzápětí dodává, že samozřejmě je způsob nynějšího vládnutí v mnohém nedobrý. „Ale je na voličích a na občanských iniciativách, jak tu lidskou tvář prosazovat,“ uzavírá.

Osmašedesátiletý pedagog a polyglot František Bína působí dnes jako jednatel krušnohorského Euroregionu, u jehož zrodu před dvěma desítkami let stál. Stojí tak za řadou mezistátních projektů, které do příhraničního regionu přinesly nemálo peněz díky Fondu malých projektů z programu Cíl 3, ale například i za těsnější spoluprací mezi obcemi a městy. V Mostě, odkud pochází a kam se po studiích vrátil, stál u zrodu zdejšího Občanského fóra, v severočeském městě rovněž čtyři roky působil jako místostarosta. Nejen díky tomu, že mluví výborně německy, utužil řadu vztahů s německými partnerskými městy.