Mezi Polskem a Ruskem se v poslední době vyhrotil spor o roli obou zemí na počátku druhé světové války. Polsko, stejně jako Evropský parlament, poukazuje na sovětsko-německou dohodu ze srpna 1939, známou jako pakt Ribbentrop-Molotov. Tvrdí, že druhá světová válka vypukla v důsledku této smlouvy. Ruský prezident Vladimir Putin naopak uvedl, že se na počátku války podílelo Polsko, a to svými územními požadavky vůči Československu.

Podle historika Vojenského historického ústavu Jiřího Plachého je spoluvina SSSR na rozpoutání druhé světové války jednoznačná. Pakt Molotov-Ribbentrop podle něj nebyl pouhou „dohodou o neútočení“, jak tvrdí Putin. „Tajné dodatky rozdělující sféry vlivu na úkor suverénních zemí z něj činí plnohodnotnou spojeneckou smlouvu mezi nacistickým a komunistickým státem, která byla vojensky naplněna napadením Polska a Finska, okupací a anexí Litvy, Lotyšska a Estonska a účastí na dělení Rumunska,“ poznamenal. Srovnávat postoj Polska vůči Československu s rolí SSSR v polsko-německé válce považuje za zavádějící. „V září 1938 Poláci lavírovali a své požadavky předložili Praze až 30. září odpoledne, tedy několik hodin po tom, co československá vláda přijala mnichovskou dohodu, v níž se psalo o tom, že mají být uspokojeny také požadavky polské a maďarské menšiny v ČSR,“ uvedl.

Plachý dodal, že výklad dějin v Rusku je nyní v mnohém konzervativnější, než během Gorbačovovy „perestrojky“. Velmi nebezpečně začíná připomínat přístup v době kultu Josifa Vissarionoviče Stalina, dodal.

Podobný názor na současný postoj Ruska má historik z Historického ústavu Akademie věd Jaroslav Šebek. Současná otázka rusko-polského sporu podle něj souvisí s dlouhodobější snahou Ruska reinterpretovat minulost především minulého století. „Jako by se začaly po 30 letech od pádu komunismu znovu vracet pohledy, které jsme znali z doby sovětské éry,“ podotkl. Rusko se podle něj snaží ospravedlnit roli Stalina při uzavření paktu s Německem. ČTK řekl, že se to ale netýká jen událostí z doby počátku druhé světové války.

„Vidíme to nakonec i v samotné České republice, kdy Rusko reaguje velice podrážděně na zmínku, která mu nevyhovuje, o dějinách,“ poukázal například na diskuse kolem pražského pomníku sovětského maršála Ivana Koněva nebo role vlasovců při osvobození Prahy. Zároveň upozornil, že i v samotné ČR se mnohá témata, která patří do historie, stávají politikem.

Historik Ondřej Kolář ze Slezského zemského muzea považuje obě tvrzení o vině Polska a SSSR za zjednodušující. „Obě ale mají částečné opodstatnění,“ uvedl. Územní nároky Polska, stejně jako například Maďarska, podle něj přispěly k eskalaci napětí ve střední Evropě, z níž těžili nacisté. „Na druhou stranu, pakt Molotov-Ribbentrop nesporně přispěl k otevření cesty pro dlouhodoběji plánovanou expanzivní politiku jak Německa, tak SSSR,“ dodal. Zároveň poznamenal, že politické apely proti „falšování historie“ vnímá jako bezúčelné. „Přímé zásahy politiků do interpretace dějin byly vždy spíše kontraproduktivní,“ sdělil ČTK.

Podle historika Jaromíra Mrňky z Ústavu pro studium totalitních režimů se Putinovo Rusko snaží prosazovat v mezinárodní politice svůj jednostranný výklad událostí. I on to nepovažuje pouze za otázku sporu s Polskem, ale i s Českou republikou v případě okupace v roce 1968 nebo osvobození Prahy v roce 1945. Je podle něj přirozené, že se dotčené státy snaží hájit „svoji vlastní politiku paměti v souladu s jakýmsi národním historickým vědomím“. „Na druhou stranu je ale potřeba si uvědomit, že historie na rozdíl od politiky většinou nezná jednoduchá vysvětlení, která by mohla být nadiktována či někde odhlasována,“ dodal.

Za jednoznačného viníka druhé světové války označil mocnosti Osy v čele s Německem. „Příčin vypuknutí války bylo nesčetně a některé bychom mohli sledovat hluboko do minulosti,“ poznamenal. Považuje za ně pakt Molotov-Ribbentrop, ale i mnichovskou dohodu či politiku tzv. appeasementu. „Sovětský svaz události před rokem 1941 překryl příběhem tzv. velké vlastenecké války, k čemuž využil svoji pozici jedné z hlavních spojeneckých mocností a konečných vítězů druhé světové války,“ poznamenal. Rusko podle něj na tento výklad dějin do značné míry navazuje a snaží se umenšovat podíl SSSR na vzestupu nacistického Německa či na počátku války.

Plachý dodal, že ani současná polská politika paměti není objektivní. „Neboť v ní dochází k dlouhodobému snižování významu tamějšího dobového antisemitismu a z něj vyplývající účasti některých Poláků na holokaustu,“ uvedl. Česká paměť zase podle něj podobně například potlačuje spoluzodpovědnost na vyvraždění českých a moravských Romů.