Jste vlastenci?

MB: Jsem vlastenec, miluji naši zemi a vychovávali jsme s ženou k lásce k vlasti děti a teď i našich osm vnoučat. Jen je moje vlastenectví spíše Československé, babička byla Slovenka a pro mě vlast nekončí za Zlínem, ale pokračuje až pod Tatry. Jezdíme po celé republice a já pořád cítím velkou hrdost a taky dojetí nad tím, jak je naše země krásná. Jako havířský záchranář vím, co to znamená nasadit za někoho život. A za tuhle zemi bych ho ještě pořád dal.

LV: Jsem vlastenec, ale štve mě, když se vlastenectví politicky zneužívá. Někteří mají plnou pusu vlastenectví, ale na zemi jim nezáleží. Vlastenectví není ani o levných vajíčkách, ani o kladení věnců. Vlast je od slova vlastnit – a za své vlastnictví máme odpovědnost. Naši zemi jsme zdědili od našich předků a máme povinnost předat ji našim dětem v lepším stavu. Vlastenec je pro mě člověk, který práci neodbude, ale udělá ji pořádně, který vychovává své děti, který má úctu k přírodě a který nečeká s nataženou rukou, co mu stát dá.

MB: Součástí vlastenectví je pro mě i péče o naši kulturu a jazyk. Vadí mi, když z rozhlasu a televize slyším nespisovnou češtinu a pražštinu. Čeština je dědictví po našich předcích. O její přežití museli bojovat. Zasadíme se proto o přijetí ústavního jazykového zákona, který zakotví češtinu jako jediný státní jazyk.