Paní profesorko, již minule jste nastínila, že elity občanům lžou. Vy jste ovšem už v rozhovoru s Tomášem Lukavcem naznačila, že pro běžné občany, kteří se musejí starat o svou existenci, je to těžké. Použila jste termín „probouzet lidi dialogem“. S kým má vést dialog náš čtenář z malého města či ze vsi, který je v přesně podobné pozici?
Je třeba lidi probrat z toho polospánku, v němž žijí. To je možno jen tehdy, pokud se nelže, a to je dnes problém; dnes se především lže. Proč je tomu tak? Protože naši přední představitelé jsou odolní, rezilientní vůči pravdě, vždyť nic jiného se dnes neučí ve všech filiálkách Aspenu po světě; někteří politici pomalu a decentně říkají stoprocentní nepravdu s klidem a téměř s půvabem. Za chvíli je nebude nikdo poslouchat!
Co mají ale obyčejní lidé dělat v případě, že se necítí vyslyšeni ani ze strany parlamentní, ani mimoparlamentní opozice? Jak mají formulovat svá přání a požadavky vůči těm, kteří o nich rozhodují? Nebo se mohou cítit ze strany uvedené opozice vyslyšeni?
Obyčejní lidé jsou podvedeni; všimněme si, komu vláda přidává na mzdách, a komu bere, a to je jen ta jevová stránka, každému jasná. Co dělá s lidmi inflace, tady je odpověď na otázku, proč lidé střílejí na školách a proč vjíždějí do lidí o jarmarcích. Divadla kolem těchto jevů nestačí, lidé potřebují slyšet pravdu, což rezilientně vychovaní politici a jedinci vůbec nedomýšlejí. Jak je možné vzít peníze důchodcům, kteří si na své důchody již vydělali, a přidávat vládnoucím, kteří si to sami odhlasují a vůbec necítí hanbu, nejsou to spíše nějaké stroje, které jen vypadají jako lidé? Jak to, že se nestydí? Vždyť i staří Řekové vyštvali ze svých polis ty, kteří neměli schopnost studu, hanby za svůj zločin. Proč je dodnes u soudu stále platná účinná lítost? To je relikt řecké aidos, kterou lidé dostali darem od bohů včetně díké (spravedlivého řádu). Jak je možné, že se tito lidé nestydí za to, co je tak zřejmé? Že by měla rezilience takovou moc na jejich hodnoty?
Hodnoty jsou dnes jen značky, pod které se dá vsunout jakýkoli obsah, tomu učí odolnost proti pravdě, demonstracím, proti lidskému svědomí a proti pravdě samé. Jak je možné, že Univerzita Karlova vytvořila jen centra odolnosti – rezilience proti čtrnácti mrtvým, na půdě nejvyšší svobody, tj. na půdě akademické? Jak to, že to nikdo z novinářů nevidí? Víme, že mají hypotéky, ale to je neomlouvá!
Orthotes – pouhá správnost z hlediska právního nestačí, lidé potřebují neskrytost a to je stará řecká aletheia, ta se vykazuje ze sebe samé, nepotřebuje výklad! Proto je pravda neskrytá! V této části planety šlo vždy jen o toto!
Jaké ctnosti by si měla budoucí vláda – dejme tomu z řad dnešní opozice – osvojit, aby občany naší země nezklamala? Ono je to důležité, protože kdyby občany zklamala i opozice, nebudou mít jiné místo, kam se uchýlit.
Lidé musejí bytostně cítit, že spravedlivé předvolební sliby jsou plněny, to jest potřebují jediné: pravdu! Tak je to jednoduché, že to až „bolí“!
Záměrně používám termín „občan“, protože jsem přesvědčen, že naši čtenáři se cítí být „občany“. Výklad tohoto slova si osvojuje plukovník Foltýn, který ho ztotožňuje se souhlasem s politikou současné vlády ve věci Ukrajiny. Kdo je pro vás, paní profesorko, skutečným občanem?
Člověk je občanem jen tehdy když má zodpovědnost za všechny ostatní, protože zde se vzdal své osobnostní zvláštnosti, jen tak se stává občanem; tak to napsal Jan Patočka v Chartě 1977, trochu jinými slovy! To znamená, i nespravedlnost, která se neděje mně samotné, musí být skrz mou osobu chráněna mým jednoznačným postupem proti zlému a nespravedlivému, to je jediná podstata občana, jiná není; a to už od Velké francouzské revoluce. Nesmíme se vymlčovat!
Na jednu stranu se snažíme určit, za jakých podmínek by měl občan spokojeně žít. Na druhou stranu varujete před tím, že by lidé propadali materialismu. Kde vidět distinkci? Lidé chtějí vidět výsledky své práce.
Potřebují více pravdu; vydrží i materiální nedostatečnost, ale hlavně se jim nesmí tvrdit do očí a uší tak jasná nepravda, jak se to dnes praktikuje od vládnoucích, a to ještě s dikcí dobrého a klidného člověka, který to s nimi myslí dobře, to je úplné zoufalství!
Distinkce je uložena jen v pravdivosti. Odporné chamtivce to však nezastaví, tam musí pohrozit spravedlivé soudy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Souhlasíte s Annou Hogenovou?
autor: Jaroslav Polanský
