Šabatová sice v úvodu odpovědi uvedla, že Válková by nebyla dobrý typ na veřejnou ochránkyni práv, protože je příliš spjata s hnutím ANO a až do posledního okamžiku je i velmi angažovaná ve stranické politice. „Jednak si myslím, že je možná i docela těžké změnit paradigmata v hlavě, ale i kdyby toho byla schopna, veřejnost ji má nějakým způsobem zapsanou. Určitě by to nepůsobilo nejlepším dojmem,“ podotkla Šabatová.

„Na druhou stranu chci říct, a to jsem ještě veřejně neřekla, že ten článek, který vyšel, byl postaven na demagogii. Tím, že v období 1974 až 1978 dělala výzkum nějakého trestněprávního institutu, se nemohla v žádném případě podílet na represi proti lidem z disentu. Jsem pamětník a během půl hodiny jsem našla v podkladech to, co jsem v hlavě věděla: rozsudky proti disidentům jsou až z 80. let. V letech 1974–78 nemohl nikdo vědět, že to bude takto použito,“ podotkla dále Šabatová.

„Další věc je, že se Helena Válková po revoluci ve velmi pozitivním smyslu podílela na přijetí moderních zákonů v trestní justici a nepochybně vycházela i ze zkušeností, které nabrala v 70. a 80. letech. Několik velmi zajímavých a progresivních lidí nadchla jako pedagožka pro sociální práci v trestní justici,“ zmínila.