Během inauguračního projevu prezidenta Miloše Zemana se i Karel Schwarzenberg zařadil mezi ty, kteří v jeho průběhu odešli, jeho slova vůči médiím prý byla naprosto nepřijatelná. „Podmínkou demokracie je svobodný tisk. Jakmile hlava státu začíná útočit na novináře, je to pro mě nepřijatelný stav a musím proti tomu jasně protestovat,“ vysvětlil kníže a dodal, že bez svobodného tisku není možné udržet demokracii.

Zemanův úspěch vidí Schwarzenberg především v tom, že je vysoce inteligentní politik a doslova politické zvíře. Má prý velmi dobrý čich na to, co lidé mají rádi, a je to nadaný populista. Co se týká jeho slabosti, ty v Čechách prý nevadí. „Ať jsou to alkohol, hulvátství, ty jsou českému člověku velmi blízké. On zosobňuje slabosti, které jsou nám společné,“ je přesvědčen kníže, podle kterého další Zemanovo funkční období bude velmi pestré.

V současnosti občany oslovují hlavně snadná, populistická hesla a nabízená řešení, podle Schwarzenberga voliči přijdou na to, že strany, které navrhují snadná řešení, bohužel nabízejí liché zboží. „Myslím, že se na to přijde poměrně brzy. Opravdu nemám obavy. Naši kampaň budeme dál stavět na obraně demokracie v České republice, protože ta tady plíživě mizí,“ zdůraznil v rozhovoru pro iHNed.cz.

Nezapomněl poznamenat, že TOP 09 umí oslovit i voliče na venkově. Lidé na venkově podle něj přicházejí na to, že ty problémy jsou společné a rozdíl mezi venkovem a městem zase tak velký není. „Sice to jde pomalu, ale já přežil Hitlera, přežil jsem Stalina, přežil jsem Husáka, přežiji také Babiše a Zemana,“ dodal.

Řeč přišla i na Miroslava Kalouska, který už není šéfem strany, zůstal ale předsedou poslaneckého klubu a stále je nejviditelnějším zástupcem TOP 09. „Kalousek je dnes bohužel už poslední opravdu dobrý řečník v Parlamentu, tím je samozřejmě viditelný,“ uvedl s tím, že chtějí dát prostor mladým lidem, kteří budou určovat budoucnost strany. „Jsem si jist, že najdeme nové Kalousky,“ dodal.

Dále Schwarzenberg uvedl, že jsou pro to, aby se spojily liberální pravicové strany, které jsou ve Sněmovně roztříštěné a žádná z nich nemá zásadní hlas. „My jsme už ohlásili společnou kandidátku pro pražské volby se starosty. Parlamentní volby jsou před námi ještě několik let, uvidíme, co se do té doby vyvine,“ řekl s tím, že se strany nemohou spojit přes noc, ale k tomuto cíli jsou stále blíž.

V posledních měsících Česká republika zažívá velký posun politické kultury. V čele státu stojí trestně stíhaný premiér, ve vedení Poslanecké sněmovny je Tomio Okamura, jehož postoje a názory mnozí hodnotí jako extremistické. O komunisty se nejspíš poprvé od sametové revoluce bude opírat vláda. Proč lidé přestali trvat na principech, které ještě před pár lety považovali za samozřejmé a podstatné? Protože se podle Schwarzenberga v různých volbách volili představitelé, kterým jsou zásady cizí.

• Původní zdroj ZDE

„Tito zvolení lidé se tím navíc nikdy netajili, a přesto byli zvoleni. Je bohužel jiná doba než za Václava Havla. Mně je to líto, protože to považuji za neštěstí pro Českou republiku,“ řekl kníže a zmínil, že jako bývalý ministr zahraničí také vidí, jak naše pověst strašně poklesla.

Nyní lidé hodně obrátili a nasměrovali své politické preference někam jinam, přitom to jsou i ti, kteří před dvaceti lety volili Václava Havla. „Předešlý režim už je minulostí. Je to zajímavá lidská vlastnost, že minulost, čím dále postupuje, tím růžovější je. Už najednou není tak strašná, už není varováním,“ míní kníže, podle kterého si nejspíše budeme muset zase projít obdobím krize.

Lidé se prý totiž poučí, až když narazí. „Obyčejně to tak je. Dobrovolně se nikdo nezmění, dokud je všechno dobré. Pouze když dostane nakopáno do citlivých částí těla,“ řekl Schwarzenberg s tím, že klasičtí předváleční politici byli také staří. Pak přišla druhá světová válka, teprve poté přišli noví velcí státníci jako Adenauer, Churchill atd. „Bohužel krize vyrábí velké muže,“ dodal Schwarzenberg.

V úplném závěru rozhovoru pak přidal ještě „vlasteneckou historku o tasemnici“: „Přestavte si ten krásný kraj kolem Orlíku. Dole je řeka, nahoře potůčky, rybníky, pole, louky. Tou krajinou projde člověk, cítí jisté nutkání. Tak zaleze do křovíčka a něco tam po sobě zanechá. Z toho, co tam zanechal, vyleze maminka tasemnice s dětmi. "Mami, co je to to krásné kolem nás?" "To je louka, slunce, bor, nebe s mráčky, potůček, dceruško." "Mami, a proč musíme žít v prdeli?" "Toť naše vlast, mé dítě!" Já si nemůžu pomoct, je to moje vlast.“