V Sokolově se na mladého neúspěšného prezidentského kandidáta a mladého senátora přišlo podívat několik desítek lidí. Skupina senátorů se podle Hilšera rozhodla řešit problémy v příhraničí, které se táhnou republikou od Ostravska. A chomutovský rodák nechce zůstat stranou, ba naopak.
Jak se dělaj prachy…
„Přicházejí různí lidé, kteří říkají, že dluhy se mají platit. Neřeknou ale to b, které se za tím skrývá,“ uvedl na úvod své prezentace Hilšer. „V ČR je asi 863 000 lidí, jednotlivců, kteří jsou v exekuci. Je to skoro desetina obyvatel. Na tyto lidi jsou často navázáni rodinní příslušníci, takže problém exekucí se týká zhruba asi jednoho a půl milionu, někdy můžeme říci i dvou milionů lidí. To je pro celou společnost obrovské číslo,“ konsternoval hned v ůvodu jeden z nejmladších senátorů přítomné.
„Je kolem 5 milionů exekucí. Jsou tu lidé, kteří jsou postiženi exekucemi více. Moc se neví, že přes 50 procent těchto exekucí vzniklo na pohledávky, které byly do 10 000 korun. Lidé se dostali do dluhových pastí z poměrně nízkých částek. Asi 30 procent to jsou pohledávky do 2 000 korun. Osmdesát procent, drtivá většina pohledávek, to, co lidé reálně dluží, když do toho nepočítáme úroky, co si počítají právníci, tak jsou částky od dvou do deseti tisíc korun,“ pokračoval dále senátor. Často jsou to pokuty za dopravní prostředky. Až 96 procent dalších nových exekucí se každý rok spouští proti lidem, kteří už nějakou exekuci mají. „Toto číslo ukazuje, že řada lidí je v exekuční pasti a nemá naději, jak se z toho dostat. Zhruba asi 300 000 exekucí je nelegálních. Kdyby o nich člověk věděl, tak může jít a exekuci u soudu zrušit. Často to ale lidé neví, nejsou o tom informováni,“ poukázal Hilšer na další problém.
Profíci?
„Drtivá většina exekucí, za nimi jsou věřitelé, větší firmy, které půjčují, jako Home Credit. Nejsou to dluhy, které by vznikaly mezi občany jako fyzickými osobami. Ty tam jsou také, ale drtivá většina dluhů je vůči velkým firmám. V roce 2013 šlo o 40 procent lidí, kteří byli v exekuci, měli pouze jednu exekuci. 19 procent mělo dvě exekuce. V roce 2015 bylo jenom 22 procent těch, kteří měli jen jednu exekuci. Zvyšoval se počet lidí, kteří jich měli více,“ vypočítával senátor Hilšer. „Během dvou let se to zdvojnásobilo – 44 procent lidí mělo až devět exekucí. Rok 2017 a číslo se ještě zvyšuje, kdy lidé mají deset a více exekucí. Tato čísla ukazují na to, že řada lidí se nachází v dluhové pasti a nemohou se z ní v žádném případě dostat, nemají naději a šanci, aby mohli žít dál normální život.“
Pak uvedl dva příklady. První zněl následovně: „Původní dluh byl 17 000 korun. A ten se během několika let díky různým sankcím, jako jsou třeba úroky nebo sankční úroky, a dalším nákladům mohl vyšplhat až na skoro půl milionu korun. Tedy někdo, kdo dlužil 17 tisíc korun, může mít najednou dluh půl milionu. A teď se můžeme bavit o tom, jestli je to úměrné, nebo neúměrné. Díky nejrůznějším procentům a přeprodávání dluhů se na tom přiživuje armáda lidí,“ podotkl Hilšer a přidal druhý příklad: dluh jedné koruny. „Šlo o nějakou energetickou firmu, nevšimnete si toho. A smluvní pokutu z tohoto dluhu, když se třeba překliknete, máte dvacet korun. Ale pak se k tomu začnou připočítávat náklady právníků. Často lidé ani neví, že tu korunu nezaplatili. Připočítávají se sankce, až se to vyšplhá na 21 000 korun!“
...značka: Jen pro otrlé a s dobrým žaludkem…
Pak se svěřil auditoriu: „Nedávno jsem mluvil s jednou svojí kamarádkou z gymnázia, potkal jsem ji po dlouhé době. Studovala práva, nyní pracuje na ministerstvu. Proč nedělá v advokacii, když je to tak výnosné? Ona uvedla, že na to neměla žaludek. Pracovala pro jednu firmu a chodila na soudní řízení ohledně těch dluhů. Podle ní důchodci, kteří splatili svou splátku asi o den nebo dva dny později, než měli, to bylo v případě těch půjčovacích firem, dva roky jim to neřekli a pak jim poslali platební výměr na 60 000 korun.“
„To je záměr,“ vykřikl postarší muž z početného publika. „Ano, to byl záměr,“ na to senátor Hilšer. „A ten důchodce stál před tím soudem a ta moje kamarádka právnička jen odříkávala floskuli, protože zastupovala danou firmu. Ona říkala – neměla jsem na to žaludek. A nic s tím ten důchodce nemůže udělat. Prostě musí těch 60 000 zaplatit. Co to je pro ně neprávem zaplatit takovou částku. To se v naší republice skutečně odehrává,“ posteskl si bývalý prezidentský kandidát.
V zahraničí si příklad (ne)bereme?
Jak je to v cizině? Hilšer představil, jaké jsou náklady vymáhání dluhů v různých zemích: „Například v Německu, když má někdo dluh 1 020 korun, tak náklady na vymáhání, tedy to, co dostanou exekutoři a právníci, tak je to 3 300 korun. V Polsku na stejný dluh je to zhruba 2 400 korun. Švýcarský a britský model, tam je to zhruba 2 500 korun. A Česká republika? Tady jsou exekuční náklady 17 000 korun! Soudní poplatek je 400, náklady na právní zastoupení 5 200 korun, pak náklady na právní zastoupení v exekučním řízení 2 900. A odměna exekutora 7 800. Takže jako Česká republika máme v tomto prvenství,“ uvedl otřesný fakt Hilšer.
Co věkové rozložení lidí, kteří jsou v dluhu? „Nejvíce od třiceti do zhruba 57 let. Mladá populace, aktivně činná, je zadlužena. S tím souvisí to, že lidé, kteří jsou v exekucích a nemají naději, že by z toho mohli nějak vypadnout, pracují na černo. Nepřiznají nic, protože by jim všechno sebrali, a tak se drží v šedé ekonomice. To je problém, který se netýká jen věřitele a dlužníků, ale týká se nás všech. I těch, kteří nejsou zadluženi. Protože tito lidé si neplatí na důchod, neplatí daně. Takže všechno pak platí populace, která se s tímto problémem nesetkává,“ konstatoval senátor.
Záměrem insolvenčního zákona podle Hilšera je, „aby se lidé, kteří jsou v šedé ekonomice, se z ní dostali ven, a tím by se pro celou společnost vyřešil problém. Nejsou ale motivováni, aby se z té šedé ekonomiky dostali ven.“
Jedná se o dvacet procent populace v oblasti Chomutovska a Sokolovska. „Někdo říká, že si ti lidé za to mohou sami, že dluhy se mají platit, že si nemají půjčovat a že si za to mohou sami. Takže proč bychom se prý měli bavit o osobním bankrotu. To je sice možný pohled, ale nemyslím si, že je zcela správný,“ oponoval Hilšer.
Ministr Němec! Vzpomínáte?
„Kdo za tím vším stál? Zákon o exekutorech, který u nás zavedl Divoký západ, zavedl politik, který již v politice není. Je to Pavel Němec. Ten byl v roce 2000 poslancem. Byl velice iniciativní v tom, aby se připravil zákon o exekucích,“ udeřil Hilšer. „Zákon byl v roce 2000 schválen, tehdy byl ve vládě premiérem Miloš Zeman, takže ten byl u toho, když toto vzniklo. V roce 2006, pár měsíců předtím, než pan Němec coby ministr spravedlnosti odešel z politiky, protože věděl, že už nebude zvolen, tak zvýšil odměny za vymáhání dluhů právníkům, protože to se zvyšuje pomocí vyhlášky, ze 4 000 na 6 000 nebo 9 000 korun. Takže za dluh 500 korun odměna pro právníky, kteří vymáhali dluhy, byla 6 000 korun. Tento politik pak založil firmu, respektive byl jediným akcionářem v roce 2014 firmy, která vymáhala dluhy karlovarského dopravního podniku. Když tedy člověk dostal pokutu a nezaplatil ji, tak tento člověk, pan Němec, měl firmu, která vymáhala,“ upozornil na praktiky bývalého politika a ministra senátor Hilšer. „Vytvořil zákon o exekutorech, později navýšil odměny právníkům a pak vlastnil firmu, která se zabývala vymáháním dluhů. Toto je samozřejmě jeden z příkladů. Těch firem, které vymáhají, které se přiživují, je celá řada. Já jsem převzal pojem, že jde o privatizaci spravedlnosti. A já jsem to nazval, že jde o státem posvěcený obchod s chudobou. Je to nemorální zlodějna. Je to legální, ale nemorální,“ zhodnotil stav Marek Hilšer.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala