Štětina přinášel zpravodajství také z válkou zmítaného Balkánu. Viděl rozstřílené město Vukovar, zažil boj o Srbskou Krajinu i obklíčení Sarajeva.

Čečenský teror a bezprecedentní teror ruské armády mě přivedl k otázce: Proč to dělám?

Ve svém článku nazvaném "Má čtrnáctiletá válka", který coby jakýsi osobní volební manifest pravidelně sdílí na Facebooku, mluví Štětina i o další válce na Kavkaze. Nejdříve prý Rusko uloupilo Gruzíncům Abcházii. Následně na tři sta tisíc Gruzínů skončilo v utečeneckých táborech. Boje pokračovaly ve dvou čečenských válkách.

Celý článek ZDE.

„Hromadné hroby Čečenců umučených ve filtračních táborech. Mrtví ruští vojáci, takřka ještě děti, nahnaní svými generály na jatka. Čečenský teror a bezprecedentní státní teror ruské armády, která pozabíjela osmdesát tisíc civilů. Tady jsem si poprvé položil otázku, proč to podivné válečné řemeslo dělám,“ popisuje Štětina.

Válka je svinstvo. V EP je potřeba usilovat o to, aby se nás nedotkla

Podle něj každá válka plodí zášť. Roztáčí se spirála vzájemné nenávistí do té míry, že se začne zapomínat, odkud se spirála rozvinula. Tehdejší novinář Štětina chtěl informovat o konfliktech a řídil se přitom větou Karla Čapka: „Musí být neustále opakováno, že zločin je zločin a nesmíme dopustit, aby byl mravní řád na svou dobu suspendován.“

Čtrnáct let v roli válečného novináře prý Štětinu zavázalo. „Válka je největší svinstvo, jaké člověk vymyslel. Považuji za svou povinnost být členem Evropského parlamentu. V něm je potřeba usilovat o to, aby se nás násilí nedotklo,“ vzkázal senátor voličům.