Šéf České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?

Prezident ČLK má do jisté míry pravdu, poněvadž personální úbytek zdravotníků je citelný. Pokud pracoviště nesplňuje personální standardy, je nutné omezit jeho kapacitu například co do počtu lůžek anebo ho úplně uzavřít. Tím je narušena zejména dostupnost péče. Pokud by pracoviště trpělo dlouhodobě nedostatkem personálu, jsou přetěžováni ti ostatní, což může vést k chybám ve výkonech, respektive je ohrožena bezpečnost péče.

Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři vedle toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o 10 procent každý rok. Co vy na to?

Že je naše zdravotnictví podfinancované, s tím lze jen souhlasit. Zvyšování příjmů je tedy na místě, ale na druhé straně je nutné pečlivě sledovat i výdajovou stránku. Již dávno měly být vypracovány standardy zdravotní péče, měla by být prováděna pečlivě kontrolní činnost jak z pozice zřizovatele, tak i zdravotních pojišťoven apod. Není přece lhostejné, že třetina zdravotních zařízení je v mírném plusu, třetina má vyrovnané hospodaření a třetina je v těžkém propadu. Toto jsou údaje sice starší, zhruba před třemi lety platné, ale nic se patrně nezlepšilo.

České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvodem je nehospodárnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Má podle vás pravdu ČLK, nebo se přikláníte na stranu Andreje Babiše?

Osobně bych dala zapravdu spíše p. Babišovi. Co brání tomu, aby se na základě důkladných kontrol vyjevilo, co je pravda? Srovnat hospodaření nemocnic stejného řádu, například zřizovaných kraji… Tam má právo konat kontrolu jen jejich zřizovatel. Pokud by se rozšířila pomocí novely zákona o NKÚ jeho pravomoc, pak by měl právo takovou kontrolu provést on. Pak by se pravda asi vyjevila.

Krátkodobým řešením současné situace ve zdravotnictví je podle ministra financí motivovat vedení státních a krajských nemocnic ke zlepšení hospodářských výsledků. Souhlasíte? Skutečně dochází ve zdravotnictví k plýtvání penězi, například za nákup drahých přístrojů, jak tvrdí Babiš?

Ani toto nemohu vyloučit. Bez systematické kontroly dle jasného zadání pro všechny srovnatelné nemocnice lze těžko učinit jakékoliv soudy. Jde stále jen o domněnky bez relevantních ukazatelů. Opakovaně jsem na tato témata vystupovala v PS i nyní v Senátu, ale nic se nezměnilo.

Jaká řešení se podle vás nabízí z dlouhodobějšího hlediska?

Kromě zmíněných systematických kontrol by se mělo pečovat o postavení samotných zdravotníků. Jako hejtmanka jsem založila se spolupracovníky nadaci, zkráceně ZDRAVOTNÍK, kam měli přispívat donátoři. Měla sloužit k poskytování stipendií těm medikům a budoucím zdravotním sestrám, kteří podepíší smlouvu s krajem. Po ukončení studia by pak šli do té nemocnice, kam „kraj“ potřebuje. Vzbudilo to velký zájem, ale bohužel, s mým odchodem do PS PČR po dvou letech působení v hejtmanské funkci, měl kdosi vlivný prohlásit, že je to zbytečnost… A tak jsem nadaci rušila ještě déle, než trvalo její ustavení… Nedávno na to vzpomněla jedna novinářka, když jsme diskutovali nedostatek zdravotnického personálu.

Do jaké míry je podle vás namístě upravit podmínky vzdělávání lékařů?

Jde o nezbytnost. Máme příliš odborností, nesmyslné počty let, jak a co splnit. Poměry jsou spíše stanovené na podmínky velkého města s přítomností lékařské fakulty. Toto není jistě náhoda – příkladem je hlavní město Praha. I když tyto zásady vytyčují renomovaní odborníci, nedomyslí, že pražské poměry nelze generalizovat pro celou republiku. Leckde, a přitom většinově, jsou poměry zcela odlišné a tam jejich dobře myšlené zásady nemohou fungovat. Předrevoluční systém fungoval a navíc nebyl zatížen komerčními zájmy školitelských pracovišť. Nedostatky v organizaci vzdělávání je jeden z důvodů odchodů lékařů na západ od nás… I s tímto zřetelem je nutná reforma vzdělávání!