Dovoz obilí a výrobků z něho vyrobených z Ukrajiny do České republiky je častým jablkem sváru mezi našimi zemědělci a vládou či jejími úředníky.

„Není důvod, aby Česko zakazovalo dovoz těchto produktů, jako to udělalo Polsko, Slovensko a další země,“ prohlásil třeba z jara loňského roku pro Českou televizi tehdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) a odkázal se přitom na testy, které neodhalily žádnou závadnost dováženého obilí a produktů s ním spojených.

„Dovoz ukrajinského obilí do EU má stále velmi negativní vliv na české zemědělce a může výrazně zasáhnout menší farmáře,“ okomentoval oproti tomu na podzim situaci server Zemědělec.cz.

Pravděpodobně na stejném základě, z obavy o osud místních pěstitelů obilí, pak některé země EU, po uvolnění celounijního omezení, zakázaly dovoz ukrajinského obilí. Česká republika mezi ně ale nepatřila.

Samotný dovoz obilí a obilných produktů a jeho vliv na tržby místních zemědělců ale není jediným problémem. Z hlediska spotřebitelů se totiž jako daleko důležitější jeví kvalita dováženého sortimentu.

Inspekce „vyhmátla“ už loni

Ta bývává často zpochybňována především s poukazem na vysoké hodnoty zakázaných látek, které ukrajinské zboží obsahuje.

Situaci zřejmě neulehčí ani poslední nález Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), který zveřejnila na svém serveru PotravinyNaPranýři.cz a který se týkal dovezené ukrajinské mouky.

Pšeničná mouka hladká světlá