První případy tohoto druhu zneužívání se však objevily již před třemi lety v Jordánsku. Tvrdí to aspoň humanitární pracovnice Danielle Spencerová, která příběhy o zneužívání kvůli získání základních potravin slyšela od syrských žen, které pobývaly v tamějších uprchlických táborech. Totéž se však dle zjištění BBC děje také přímo v Sýrii. Humanitární organizace spojené s OSN tvrdí, že si zneužívání žen nebyly vědomy.

Nejmenovaní humanitární pracovníci však tvrdí, že toto jednání organizace tiše tolerovaly. „Nemají totiž možnost na některá místa doručit zásoby jídla bez místních prostředníků,“ uvedl jeden z nich. Na zneužívání žen se podle dostupných informací podílejí především místní muži, kteří tvoří poslední článek řetězce při přerozdělování humanitární pomoci. Jak uvádí BBC, některé ženy již odmítají dostavit se do distribučních center. Domnívají se, že tam budou muset být automaticky „po vůli“ mužům.

Informace o masivním zneužívání syrských žen se poprvé oficiálně objevily v loňském roce ve zprávě Populačního fondu OSN. „Byly zdokumentovány případy mnoha žen a dívek, které dokonce byly nuceny se dočasně vdát za místní humanitární pracovníky ve snaze dostávat pravidelně potravinovou pomoc. Případně získávaly jídlo výměnou za pravidelné a vynucené sexuální služby,“ cituje veřejnoprávní britské médium ze zprávy.

„Vzpomínám si, jak jedna z takto sexuálně zneužívaných žen plakala a byla velmi rozrušená, když mi o tom všem vyprávěla. Ženy a dívky musí být chráněny, když se snaží získat jídlo, mýdlo a další základní potřeby. To poslední, co v takové situaci potřebujete. je humanitární pracovník mužského pohlaví, který vám odmítne předat pomoc, pokud s ním nebudete mít pohlavní styk. Některé skutečně předem předpokládaly, že jídlo bez sexu prostě nedostanou,“ říká Spencerová.

V létě 2015 došlo k setkání zástupců několika humanitárních organizací v jordánském Ammánu, kde se dohodli na zavedení jistých kontrolních mechanismů, které by měly masivnímu sexuálnímu zneužívání žen v nouzi zabránit. Případy ze Sýrie však ukazují, že přijatá opatření příliš nepomohla. Spencerová navíc tvrdí, že i přes zmíněnou schůzku humanitární organizace tento problém ignorují. „Vědělo se o tom dlouhé roky, a stejně se nic pro nápravu neudělalo.“