„Ponořte se do jeho díla z počáteční fáze Kohoutova undergroundového opojení, přes období podpisu Charty 77, jeho vynuceného vystěhování z Československa, pobytu v uprchlickém táboře, azylu ve Spojených státech amerických, tamního studia umění, účasti na celé řadě festivalů po celém světě, až po etapu, kdy vyučoval umění na několika vysokých školách v Bostonu,“ píše se v anotaci k třistapadesátistránkové anglicko-české velkoformátové plnobarevné monografii s množstvím fotografií. Publikace zahrnuje téměř čtyřicet let Kohoutovy tvorby.

Boj s větrnými mlýny

„Komplexní monografie odkrývá pohnutky umělce, který se vrhá do boje s větrnými mlýny s neustálou nadějí, že jednou jejich lopatky naberou ten správný vítr,“ píše se ještě v anotaci. V knize jsou vedle již zmíněných fotografií z Wall Streetu třeba i ty, na nichž líbá Američanovi zadek či mopem umývá náměstí Nebeského klidu v Pekingu od krve po zavražděných studentech při masakru v noci ze 3. na 4. června 1989.

„Performance je projev rebelie proti akademicky uznaným uměleckým a kulturním normám, a proto uniká z většiny akademických definic. Jestliže ji definujeme, tak se její smysl a význam uzavře, tak jako se stalo všem rebelantským umělcům. Jestliže má být performance autentická a stále živá a účinná, musí být nedefinovatelná. Performance je ve svém základu anarchistická. Je to forma nenávidějící slovo umění psané s velkým U. Jestliže byste performanci zavřeli do muzea, umírala by. Což je ne příliš šťastný závěr kariéry jedné z nejslavnějších performerek nedávné doby Mariny Abramovičové,“ napsal mimo jiné v eseji ke knize sám Kohout.