V poslední době Českem otřásly dvě trestněprávní kauzy související s otázkou svobody projevu.

Obvodní soud pro Prahu 1 uložil čtyřměsíční trest odnětí svobody s odkladem na 18 měsíců aktivistovi Ladislavu Vrabelovi, který v posledních měsících uspořádal sérii demonstrací na Václavském náměstí, jichž se zúčastnily desítky tisíc lidí. Vrabel byl odsouzen za šíření poplašné zprávy kvůli videu z loňského listopadu, v němž varoval před nebezpečím války s Ruskem. Ve zmíněném videu aktivista mimo jiné upozorňoval na to, že stíhačky F-35, které chce česká vláda koupit, jsou technicky vybaveny k tomu, aby nosily jaderné zbraně, což Vrabel interpretoval jako eskalaci, která by mohla ve finále směřovat k rozpoutání nukleární války. Vrabelovy výroky podle státní zástupkyně Kataríny Kandové mohly ve veřejnosti vyvolat znepokojení z možného válečného konfliktu mezi Českem a Ruskou federací. Vrabel u soudu namítal, že věta, kterou pronesl o tom, že česká vláda chce na Rusko útočit jadernými hlavicemi, byla obžalobou účelově vytržena z kontextu. Soudce pak ve zdůvodnění rozsudku mimo jiné prohlásil: „Nemůže si v demokracii říkat každý, co chce.“

Druhým případem, který získal pozornost médií, je kauza pražské učitelky Martiny Bednářové, která přišla o práci kvůli tomu, že v rámci výuky žákům 8. třídy vykládala svůj pohled na ukrajinskou válku, který se rozcházel s převládajícím mediálním narativem. Bednářová nyní dokonce čelí trestnímu stíhání.

O výše popsaných případech i o všeobecné otázce hranic svobody projevu se včera rozpovídal komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo v pořadu Události, komentáře na ČT24.

„Oba ty případy ukazují na jedno: my budeme znova hledat hranice svobody slova,“ říká Jindřich Šídlo k aktuálním trestním kauzám. „Omezování svobody slova v situaci, kdy jsme ve válce, a jsme ve válce, neříkejme si, minimálně tedy informační, tak se může zdát ospravedlnitelné,“ konstatuje komentátor Seznam Zpráv. To, že je Česká republika ve válce, v minulosti prohlašovali i někteří vládní představitelé včetně premiéra Fialy, ačkoliv dosud nebyl Parlamentem ČR vyhlášen válečný stav podle čl. 43 odst. 1 Ústavy ČR. Na tato vyjádření vládních činitelů poukazoval v rámci své obhajoby i Ladislav Vrabel, podle jehož názoru mohla nepravdivá slova o zapojení Česka do války z úst nejvyšších představitelů našeho státu vzbudit u obyvatelstva vážné znepokojení.

Úřad vlády později v odpovědi na dotaz občana označil nepravdivé tvrzení premiéra Fialy o tom, že se Česká republika nachází ve válečném stavu, za „metaforické vyjádření“.

„Taková ta slavná tradice, na kterou se tady všichni odvoláváme, tradice svobody slova a vzpomínky na listopad 89, kdy jsme všichni přece volali po svobodě slova, to je sice pravda, ale tehdy ten požadavek byl, aby ta svoboda slova byla pro názory, se kterými většina souhlasila. Teď se dostáváme do situace, mezinárodní situace, kdy se tady kousek od nás válčí, my tady máme spoustu lidí, kteří tou válkou byli zasaženi, utíkají před ní. V téhle nové situaci my hledáme tu hranici pro ty názory v podstatě nejodpornější,“ říká Jindřich Šídlo o pohledech na aktuální geopolitickou situaci, které vybočují z mediálního mainstreamu. „Co vlastně ještě můžeme nechat té společnosti říct?“ ptá se, načež dodává, že je pro to, „aby ta hranice byla co nejširší“.

Spolu s moderátorkou pořadu Barborou Kroužkovou se následně Jindřich Šídlo pokusil tuto hranici „přijatelných názorů“ stanovit vůči nespokojeným občanům, kteří chodí demonstrovat na Václavské náměstí. „Můžou říct, že nemáme posílat zbraně na Ukrajinu? Můžou ti lidé říct, že třeba nemají úplně jasné informace ze sdělovacích prostředků o tom, jak to tam vypadá? Můžou to říct?“ ptá se redaktorka. Jindřich Šídlo odpovídá, že podle něj mají demonstranti právo tyto názory projevovat, byť jsou podle něj „odporné“. Zároveň přiznává, že nesouhlas s dalším vyzbrojováním válčící Ukrajiny je názor, který „má jistou relevanci po celém světě“. „A pokud v tom veřejném prostoru zvítězí, tak se to prostě stane,“ připouští Šídlo. Za nepřijatelné však považuje šíření alternativních informací o ukrajinském konfliktu, které se rozcházejí s převládajícími mediálními narativy. „Jiná věc je, pokud popíráte válečné zločiny a tvrdíte, že v Buči vraždili Ukrajinci. Tam já vidím zásadní rozdíl,“ má jasno novinář Seznam Zpráv.

Jindřich Šídlo zároveň kritizuje hojné nadužívání slova „dezinformátor“, které se prý naše společnost naučila v době covidu. „Téměř každý, s kým nesouhlasíme, je dezinformátor,“ vysvětluje způsob myšlení některých lidí. Prý bychom takové označení měli používat jen tam, „kde se používat má“. Západ podle něj v současnosti čelí „dezinformační válce“ a proto je potřeba najít recept, jak se bránit. Vypnutí „ruských webů“ loni v zimě však považuje za nezákonnou „akci ze zoufalství“.

O omezování svobody projevu v České republice nedávno psal i britský týdeník The Spectator, který v článku nazvaném „Podpora Ruska je v České republice nelegální“ napsal, že „nejednoznačné zákony jsou náhle používány ke kriminalizaci názorů významné části obyvatelstva“. Článek připomíná mimo jiné právě trestní stíhání Ladislava Vrabela.