Úvodem bývalý velvyslanec ve Francii a někdejší náměstek ministra zahraničí Petr Drulák popsal, proč podle něj přišel o místo vedoucího výzkumníka na Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV), který spadá pod Ministerstvo zahraničí. „Ústav mezinárodních vztahů se mě pokoušel zbavit už loni vytýkacími dopisy za mediální vystupování. A v lednu přišel s tím, že na základě reorganizace bylo mé místo zrušeno. Já to samozřejmě vnímám jako účelový krok,“ uvedl, že se svou advokátkou kvůli tomu už podal žalobu.

„Pro mě je to znamení utahování šroubů. Je velmi zajímavé, že se to děje ve chvíli, kdy má Ministerstvo zahraničí Pirátská strana. Piráti, kteří v prehistorii vystupovali za svobodu slova, se mění na ty největší cenzory, to je trochu paradox,“ dodává.

Následně se přesunul k dění kolem děkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka, který se nešťastně zapletl do střetu s policií před Národním muzeem 11. března a je nyní rektorem VŠE a některými studenty vyzýván k odstoupení z pozice děkana. „Co se kolem té kauzy děje, je pro mě naprosto nepochopitelné. Procházel Václavským náměstím v době, kdy tam byla demonstrace, obrátil se tam na něj člověk, který byl v nouzi, on se mu snažil nějak pomoct, neporušil přitom žádný zákon, nijak nenapadal policisty, nebyl zadržen. A na základě toho se rozjela neuvěřitelná mašinerie, že by měl být odvolán z postu děkana…,“ pozastavuje se politolog.

„To překračuje úplně všechny hranice nejen ke svobodě respektu slova, ale vůbec základní demokratické společnosti. Neudělal nic špatného, nic kontroverzního… V minulosti byl kritizován za určité kontroverzní kroky, ale já si myslím, že lidé z univerzit byli tradiční nositelé kontroverzních názorů. Ale v kauze kolem demonstrace ani nic kontroverzního neudělal,“ zdůrazňuje Drulák.

Odsoudil i výzvy části studentů, kteří usilují o to, aby Miroslav Ševčík z postu děkana odstoupil: „Mně to přijde úplně šílené, je vidět, kam až se naše společnost dostala. Dokonce jsou proti němu i demonstrace, nějací zfanatizovaní studenti žádají, aby odešel. Těžko pochopitelné. Na druhou stranu fanatismus některých mladých lidí, to není v historii nic nového. Podobným způsobem pokřikovali na Masaryka, máme příklady mladých rudých gard z jiných systémů. Někdy se mladí lidé nechají snadno manipulovat. Horší jsou však ti, co tahají za nitky, ti manipulátoři, kteří se za tím schovávají,“ upozorňuje profesor.

„Je to velmi nešťastná věc. Doufám, že to docent Ševčík ustojí, zaslouží si podporu,“ míní Drulák.

Moderátor Lubomír Veselý se nezdráhal obav, aby jednou nedělali zkoušky profesoři u studentů. Tendence studentů k určité radikalitě je podle Druláka historicky přirozená věc, problém však je, když se z toho stává systémová věc: „Považuji za mnohem nebezpečnější, když už to není otázka okamžitého vzedmutí, jako je třeba revoluční či protestní situace, problém je, když se z toho stává jakýsi standard. Kdy se stane standardem, že studenti začnou posuzovat způsobilost pedagogů a na jejich popudy mohou být vylučováni, i když nespáchali nic špatného, akorát mají názory, které jsou nepohodlné, to mě na tom děsí. Dochází k tomu na Západě a začne k tomu bohužel možná docházet i u nás,“ pokračuje Drulák.

Vidí v tom nebezpečnou paralelu z konce 40. a přelomu 50. let, kdy se očekávalo, že komunistická mládež bude nositelem nových myšlenek, nové společnosti, nového lidství: „Tehdy ti staří zkostnatělí profesoři se tomu buď měli přizpůsobit, nebo měli odejít. Spojují to s nástupem totalitních tendencí, které jsme my zažili a dnes přicházejí z toho Západu,“ sděluje své obavy.

Jde o systémovou změnu, nikoli o osud jednoho dvou lidí, kteří se stanou obětí kolektivních emocí, jakkoli je to nespravedlivé a tragické.