„Zhruba před rokem jsme u nás v analytické společnosti Next Finance vypracovali na toto téma analýzu a její závěry jsou platné dodnes. Vyplývá z ní, že příchod nevzdělaných imigrantů bude pro německé veřejné finance čistým nákladem ve výši zhruba 1,8 mld. eur. Co ale udělají migranti s celou ekonomikou, je zcela jiná otázka. Jako jedna z metod pro měření blahobytu se už dlouho používá výpočet hrubého domácího produktu, zkráceně HDP. K jeho výpočtu se (dle jedné z metod) používá součet spotřeby domácností, investic, výdajů vlády na nákup statků a služeb a čistého exportu,“ zmínila Šichtařová paradox, kdy migrant žijící z dávek může zvyšovat HDP, i když bohatství daného státu nijak nezvyšuje. I migrant, jak uvádí, totiž nakupuje jídlo a platí za služby, což zvyšuje spotřebu. 

Růst postavený na přílivu migrantů je však podle Šichtařové růstem na dluh. „Je jen statistickou hříčkou, nikoli dlouhodobým zvýšením blahobytu země,“ zmínila. Migranti, jak uvádí, budou utrácet z dávek. „Ty budou muset státy krýt vydáváním státních dluhopisů. Kdyby se tyto peníze místo projedení v dávkách raději investovaly do infrastruktury – třeba na výstavbu dálnic – přínos pro ekonomiku by byl větší. Takto utracené peníze by se totiž jednoduše v ekonomice víckrát otočily,“ zmínila Šichtařová.

Poté se rozhovořila také o psychologickém hledisku. „Kvůli vyšším výdajům na migranty mohou politici začít strašit utahováním opasků. Z vlastní zkušenosti víme, že strašení důchodovou reformou nebo dvojité zvyšování DPH může náladu v ekonomice výrazně ochladit. Slova o šetření kvůli migrantům tak mohou v delším období zpomalit i růst takového kolosu, jako je německá ekonomika,“ dodala.

Šichtařová pak shrnula, že nekončící přísun migrantů by díky nárůstu spotřeby měl na papíře zvyšovat tempo růstu HDP v Evropě o 0,2–0,3 procentního bodu. „To může být čárkou, kterou si politici odškrtnou. Neříkáme však, že přínos uprchlíků bude zdravým důvodem k růstu evropské ekonomiky,“ uzavřela tuto otázku.

Vyjádřila se však také k negativům, která uprchlíci německé ekonomice přinesli. „Klíč k odpovědi se skrývá v kvalifikaci uprchlíků. V zemích, odkud pocházejí, najdeme mnoho analfabetů a naopak velký nedostatek vysokých škol. V nejvyspělejším ze států, odkud uprchlíci přicházejí, tedy v Sýrii, činí podíl vysokoškoláků na celkové populaci jen šest procent. Navíc v mnoha případech tamní vysokoškolské tituly nejsou srovnatelné s tím, co musí pro jejich získání udělat němečtí studenti,“ uvedla s dodatkem, že není ani lehké uprchlíky vzdělávat. 70 procent uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, kteří se začali učit nějakému řemeslu před dvěma lety, studium podle ní nedokončilo. Pro posouzení ekonomických přínosů nebo naopak újmy je podle ní přitom rozhodující právě pracovní a vzdělanostní kvalita lidí, kteří do Německa přicházejí.