Rok 1990 vnesl do české společnosti velká očekávání. Osobně se domnívám, že díky vyváženým ramenům Václava Havla a Václava Klause se v mnoha směrech naplnila. Devadesátá léta byla opravdu časem průlomu v oblasti svobody slova. Sám jsem si jí vrchovatě užil. Nenapadlo mě mít strach. Až do otřesu, kterému se říká „sarajevský atentát“. Přímočarost, které jsme si do té doby užívali, poprvé nahlodaly intriky, nečestnost, zákulisní machinace, podporované různými kapitálovými skupinami. Většina lidí si ten signál špatně vyhodnotila. Zcela neracionálně se nechali vtáhnout do „spacákové revoluce“ v budově zpravodajství České televize, aniž tušili, že někteří navazují na „sarajevský atentát“ a pokoušejí se ČT privatizovat.

Situace se zdánlivě uklidnila, ale ti lidé se nevypařili. Začali užívat moc televizní obrazovky podle not, které jim byly zadávány. A sami kousek přidali. Nebo ubrali. Dalo by se pro příklad ukázat na četné kauzy.

Namátkou z posledních let kauza Lysolajské pozemky > starosta a současně náměstek primátora Hlubuček > Dopravní podnik. A osoby s tou kauzou spřízněné. V té kauze se točily stovky milionů korun. Ocituji bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachtu: „Ano, čtete dobře, pořad se točil už v říjnu 2019 a minimálně na začátku roku 2020, kdy generální ředitel ČT tenhle dopis (anonym, který obsahoval detailní informace – moje pozn.) dostal, tedy měl informaci o tom, že v Reportérech ČT mají všechny materiály ke kauzám Lysolaje a Palmovka. Reportáž zastavili.“

„Prostě to nebylo jednoznačné a nemůžeme zveřejňovat věci, které nemáme dostatečně podložené,“ řekl tehdy šéfredaktor. Generální ředitel ČT neřekl nic. Škoda. Kdyby tenkrát investigativní novináři rozkryli záležitost stomilionové škody v roce 2019, nemusela se kauza DOZIMETR (podezření z existence „organizované zločinecké skupiny“) objevit v hledáčku policie až v roce 2022.

Ne, nechci „slyšet trávu růst“ (jak říkal expremiér Pithart). Kauza Lysolajské pozemky zapadla jako kámen do jezera. Překryly ji už dávno jiné kauzy. Poslankyně, která byla tehdy členkou kontrolní komise Magistrátu, vystoupila ze strany, která ji delegovala, a je dnes jako nezávislá poslankyní Sněmovny PČR.

„Lysolaje“ se mi jen vynořily z paměti, když jsem si přečetl rozhovor v časopisu Marketing a Media „Někdo si objednal článek, který mě zdiskreditoval“. Generální ředitel České televize v rozhovoru objasňuje své přesvědčení, že nebyl zvolen na další období, protože INFO.cz zveřejnilo v pondělí před volbou celostránkovou interpretaci údajné smlouvy, která měla být údajně uzavřená mezi Českou televizí a televizí NOVA – VOYO.

„Pro obchodní spolupráci s Voyo nemáme dosud podepsanou smlouvu. Vznikl jen tzv. term sheet, který někdo donesl novinářům. Některé informace text zveličil, jiné zase nezveřejnil (…) Myslím, že ten článek byla jedna velká manipulace, která zřejmě posloužila radním, aby měli alibi, že dali hlas někomu jinému (…) Bavili jsme se o nějakém obchodním záměru, který se naše právní oddělení snažilo prozkoumat, jestli k němu vůbec přistoupíme,“ řekl generální ředitel, který vedl Českou televizi dvě funkční období.

Pravdou je, že „term sheet“ obsahuje ustanovení, která by znamenala pro televizi NOVA – VOYO fakticky vhled do procesu tvorby programů ČT od záměru, přes informace o autorském týmu, hereckém obsazení a finančním rozpočtu, až po hotový program. Programy by si NOVA – VOYO vybírala, samozřejmě za úplatu, která není v „term sheet“ definována. Programy ČT jsou ovšem definovány jako veřejnoprávní a jsou placené z povinných koncesionářských poplatků, zatímco NOVA – VOYO je, jak je definováno v duálním systému, komerční televizí. Úvaha, jestli přistoupit, nebyla věcně ani právně vůbec namístě.

Jak říká GŘ, smlouva zatím nebyla uzavřená. V té souvislosti se ovšem nabízí mnoho otázek, m.j. také ta, na základě jaké dohody (smlouvy) vysílá již dnes NOVA – VOYO několik programů ČT. A jak se prostředky, získané za poskytnutí licence k vysílání programu v ČT rozdělují. Je patrně na Radě ČT, aby se současným stavem zabývala.