V dalším díle svých zážitků a zkušeností s vězením a soudy se Jiří Kajínek zaměřil na Ivana Roubala, sériového vraha, který byl za pět vražd několikrát odsouzen, nakonec na doživotí. Kajínek míní, že ohledně Roubala panuje řada pověr a mýtů, například že oběti nechával sežrat prasaty. Upozornil, že syn Ivana Roubala nikdy nic takového u soudu nepotvrdil.

Roubal byl prý fantasta, ale zkazky, že se odmítal mýt, podle Kajínka pravdivé nejsou. „Já ho znám tak, že ten člověk se myl, sprchoval, všechno bylo v pohodě. Do momentu, kdy mu vězeňská služba tohleto tak znepříjemnila, že on mi řekl: Než bych tam umřel v tý sprše, tak já tam radši chodit nebudu,“ vysvětlil. Problém byl v tom, že ovládání teploty vody ve sprše měli v rukou bachaři. A voda byla dle Kajínkovi vlastní zkušenosti často nastavená na „opařování prasat“. On se s dozorci byl schopen dohodnout, ale Roubal ne.

„Ivan Roubal tam přišel, a protože byl neoblíbený a pořád se s bachařema dohadoval, tak on pod tu sprchu vlez a nemohl tam vydržet. Takže on to zkusil jednou, podruhé, potřetí, vyšel opařenej. A jak byl velikej a tlustej, měl problémy s dýcháním a se srdcem, tak říkal, že ho to zabije, že nemůže dýchat. A skončilo to tím, že se přestal sprchovat,“ uvedl Kajínek. Roubal se pak na cele myl vodou z ešusu, ale s ne moc dobrými výsledky. „Takže samozřejmě on potom smrděl. Bohužel, ale nebyla to jeho vina,“ zhodnotil Roubalův bývalý spoluvězeň.