„Jako malé děti. Některé věci by si měl člověk přečíst předtím, než mu bude osmnáct, a pak si je na celý život uložit do paměti. Třeba tu, že zemře takový, jaký byl v hodině smrti,“ dodává.

„Jistěže měl ten zabitý Američan na kontě velké hříchy, některé i spojené s jeho kriminální minulostí. Ale policista, který mu klečel na krku, nebyl nějakým katem zmocněným k výkonu trestu, nebyl vykonavatelem spravedlnosti, určeným k tomu zákonem. Měl někoho podle práva pouze zatknout a výsledkem je dnešní pohřeb. Neexistuje žádná linka, která by pravdivým tvrzením ‚před lety přepadl ženu‘ opravňovala jednání policisty spočívající v tom, že někomu klečí na krku, dokud dotyčný přestane dýchat,“ napsala včera Čírtková. 

„Je spíše ironií událostí, že rozbuškou současných protestů nebyla smrt někoho z hlediska ‚slušných lidí‘ lepšího, ale vícekrát trestaného recidivisty, který zemřel jako oběť policejního násilí. A ať byl jaký byl, obětí zůstane. Protože člověk umírá takový, jakým byl v hodině smrti. A ještě něco – já nechápu skoro nikdy nic abstraktního. Ale tomuhle rozumím. A když tomu rozumím já, může tomu rozumět úplně každý,“ uvedla v komentáři.

Závěrem pak citovala Antoine de Saint-Exupéryho a jeho Citadelu. „Někdo vyžaduje vděčnost: udělal pro kohosi to či ono ... ani dar však není sklizeň jednou provždy hotová. Dar, to je koloběh od jednoho k druhému: jestliže teď už nedáváš, nedal jsi ani předtím. Řekneš: ‚Včera jsem si dobyl zásluhy, a to mi zůstane k dobru.‘ Já však odpovím: ‚Kdepak! Kdybys byl včera zemřel, mohl jsi skutečně zemřít jako zasloužilý člověk, ale tys včera nezemřel. Platí jen to, jakým jsi v hodině smrti. Ze tvé včerejší ušlechtilosti se dnes stalo tohle lakomství. Zemře tedy lakomec‘,“ napsala.