Po sérii čtrnácti regionálních debat České televize, v nichž se vždy představili krajští lídři sedmi nejvýznamnějších politických uskupení, přinesl ve středu večer hlavní český veřejnoprávní televizní kanál „vyvrcholení“ svého předvolebního cyklu, pro které se obecně vžil termín „Superdebata“. Se zkušenou „supermoderátorkou“ Světlanou Witowskou se v ní utkali „superlídři“ stran a koalic, které dle pokročilého sociologického šetření zpracovaného exkluzivně pro potřeby ČT vykázaly reálný potenciál překonat pětiprocentní uzavírací klausuli potřebnou pro vstup do Sněmovny a na jejichž postojích a ideologii bude pravděpodobně záviset směřování České republiky v následujících letech.

Na základě slibu vedení redakce PL, že budu opět (a tentokrát už určitě) zahrnut nezměrným bohatstvím ukrytým v offshoreových firmách, jsem znovu přijal roli ex-post komentátora veřejnoprávní Superdebaty. Bylo mým přirozeným záměrem se pokusit vážně (a jak je mým zvykem i přísně – avšak spravedlivě) analyzovat výkony představitelů hlavních českých politických stran, jimž se – zřejmě silou své značky, programem, nápaditostí kampaně, přesvědčivostí kandidátů, jakož jistě i popularitou hlavního lídra – podařilo zaujmout respondenty průzkumu volebního potenciálu ČT natolik, že jim byl poskytnut prime-timeový prostor v ústřední české veřejnoprávní volební Superdebatě. Již v úvodní části jsem pochopil, že můj původní záměr nebude možné naplnit. Analyzovat vystoupení jednotlivých hostů diskuse, jakož i zcela neuchopitelný přístup moderátorky, úplně jiný ke každému z nich, je nad moji fantazii.

Vyprodukovat kvalitní, pokud možno po celé dvě hodiny svého trvání pro televizního diváka (voliče) poutavou diskusi osmi mnohdy ne příliš přirozeně namotivovaných politických lídrů v „posledním tažení“ těsně před volbami, kdy se tito snaží (naivně) uplatnit závěrečná esa ze svých rukávů, (zkušeně) posté zopakovat hlavní teze volební kampaně, anebo (beznadějně) zaujmout voliče pomocí marketingovými poradci navržených komunikačních „konstrukcí“ (jimž možná ani sami úplně nerozumí), je podle mého názoru v atmosféře českých politických poměrů takřka nemožné.