„Celá nepochybně důležitá a komplikovaná agenda je veřejnosti interpretována jako součást balíku opatření ke stabilizaci veřejných financí a zdá se, že ji takto ministr práce Jurečka a jeho ekonomií nepolíbení kolegové ve vládě i chápou. To je však mylný pohled. Důchodová reforma nemůže mít s krátkodobou stabilizací veřejných financí nic společného. Důchodová reforma – má-li se tak opravdu nazývat – je dlouhodobá změna penzijního systému, která by měla být spuštěna s náležitým odstupem a měla by se týkat občanů, kteří se jejím principům budou schopni v čase náležitě přizpůsobit,“ zmínil Weigl. 

Podle něj současná vláda však chápe změny v důchodovém systému jako krátko- nebo střednědobé opatření, které se bude dotýkat již dnešní generace, nacházející se těsně před důchodovým věkem podle současných pravidel. „Pro ně a všechny další ročníky důchodců mají připravované změny přinést zhoršení podmínek oproti dnešnímu systému – především prodloužení věku odchodu do důchodu a zhoršení podmínek pro výpočet důchodu,“ sdělil Weigl.

„Dlouhodobost penzijní reformy vyžaduje potřebný široký konsenzus s jejím obsahem na politické scéně, aby její principy byly stabilní, trvalé, a celý systém tak mohl spolehlivě v čase fungovat. Vláda, která má pohodlnou většinu ve Sněmovně, se tváří, že o takový konsenzus s opozicí usiluje, ačkoliv se nachází v předvolebním období a veškerou svou politiku zakládá na tématu „Antibabiš“, démonizaci opozice a jejím válcování v Parlamentu. Představa, že v této atmosféře a s tímto přístupem se opozice, nota bene v předvolební kampani, připodepíše pod návrh změn, které s nimi nikdo nekonzultoval, zhoršujících postavení většinově jejích voličů, je čistou iluzí,“ píše ve svém pojednání Weigl. 

Jak dodal, politický diletantismus předvedl i prezident Pavel se svým poradcovským „dream teamem“, který si z těžko pochopitelných příčin vybral důchodovou reformu za téma, na němž si chce vysloužit politické ostruhy. „Zřejmě mu kdosi z plejády jeho početných poradců řekl, že je to téma důležité, což nepochybně je. Ale hlavy státu se netýká, a ten kromě podpisu zákonů v této oblasti žádné kompetence nemá,“ dodal Weigl.

„Prezident se zřejmě uchvátil představou, že to bude on, kdo blíže neznámým způsobem v přímých politických jednáních vlády s opozicí, která bude režírovat, smíří dosud neslučitelné antagonismy a legitimně rozdílné politické zájmy a zaslouží se o vznik dlouhodobě udržitelného úsporného důchodového systému. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem bylo jasné, že nemůže uspět, a předvolební atmosféra to přímo vylučovala. Prezidentu Pavlovi nejenže se nepodařilo podporu opozice získat, ale podařilo se mu aktéry ještě více vzdálit a rozhádat a neobratnými manévry sebe vyřadit jako nestranného hráče. Vláda se netají tím, že změny v důchodovém systému prosadí na sílu, což znamená, že v případě, že opozice získá vládní moc, je osud tzv. důchodové reformy velmi nejistý, neboť pro hnutí ANO je její zrušení ideálním předvolebním sloganem,“ uvedl.

„Nejsmutnější na tom všem je, že Jurečkova reforma žádnou skutečnou reformou není – v podstatě – vedle řady dalších dílčích změn jde především o administrativní změnu parametrů současného systému, založenou na prodloužení věku odchodu do důchodu, zpomalení růstu nových důchodů, tvrdších podmínkách pro předčasné důchody atd.,“ konstatuje dále Weigl.