Je to tak a vlastně se ukázalo, že Velká Británie zažila vítězství konzervativců v čele s Borisem Johnsonem. Mluví se o tom, že Britové řekli brexitu ano a mají už dost prodlužování. Čtete výsledky voleb stejně?

Určitě. Britové řekli, že nechtějí už další dohady, a zvolili toho nejsilnějšího na scéně, aby brexit dořešil, a to je nyní Boris Johnson. Navíc samozřejmě řekli ano brexitu, který bude podle podmínek vyjednaných s Evropskou unií, naopak nepodpořili brexit bez dohody, jak ho chtěla strana brexitu.

Celkově je výsledek voleb dost překvapivý i pro konkurenty Borise Johnsona. Jak je možné, že je rozdíl takový? Je to náladou britské společnosti, která panuje kvůli brexitu?

Myslím, že jsou tam minimálně dva okamžiky. Jedním je brexit a snaha zdánlivě nekonečnou debatu už ukončit a ukončit ji variantou brexitu. To je jeden motiv pro volební výsledek. Druhý je extrémně nepopulární osobnost opozičního lídra labouristů Jeremyho Corbyna a jeho programu, který byl opravdu velmi silně levicový. Podle toho, jak volby dopadly, se ukázalo, že pro část voličů, kterým se přístup Johnsona k brexitu nezdál ideální, byl ale větším strašákem velmi silně levicový Corbyn, který by mohl provádět své plány volebního programu. Takže tyto dva motivy se nakonec spojily a přinesly Johnsonovi vítězství na nejvyšší hranici toho, co se očekávalo. Tedy drtivé vítězství.

Staronový premiér Boris Johnson ve svém proslovu řekl, že 31. ledna už nebude žádné když, kdyby nebo ale a k brexitu dojde. Je to podle vás reálné?

Politicky ano. Musíme si pamatovat, že Boris Johnson už tohle sliboval jednou, že raději zemře ve škarpě, než by umožnil odklad brexitu na konci října. Já říkám politicky ano, nic tomu nebude bránit v britském Parlamentu, nebude tomu nic bránit na britské politické scéně, ale jsou úvahy, zda se stihne všechno zařídit, procesovat zákony a vyhlášky. Zřejmě bude příští týden zasedání parlamentu, aby se vše stihlo. Je malá pravděpodobnost, že by se to technicky nestihlo, ale Johnson zase dnes tolik investoval do svého projevu pasáží, že nebudou žádná ale, kdyby a když, a že udělá všechno, aby se to podařilo. Já předpokládám, že skutečně 31. ledna o půlnoci dojde k odchodu Británie z Evropské unie.

Výsledek voleb určitě není příznivý ani pro Brusel z toho pohledu, že Britové skutečně chtějí naplnit výsledek referenda před více než třemi lety a odchod uskutečnit. Nicméně ta jednání jsou komplikovaná po celou dobu. Bude i nyní Evropská unie komplikovat naplnění brexitu?

Myslím, že ne. Různé kuloární informace, zejména které čerpám z britských médií, hovoří o tom, že vyjednavači na straně Bruselu si včera přáli co největší vítězství Borise Johnsona, aby skončila nejistota. Dnes už je to na straně Bruselu tak, že přestože si brexit většina asi nepřeje, tak nechtějí protahovat situaci, ať je jasno. Myslím, že se obě strany velmi rychle shodnout, protože obě mají nyní stejný cíl – 31. ledna. Jinak už není prostor dělat nějaké obstrukce, ale nemyslím si, že by na tom sedmadvacítka ještě měla zájem.

Proč to tedy trvalo tak dlouho? Bylo cílem Evropské unie tomu zabránit, prodlužovat to úmyslně, aby odradila další státy, jak tvrdí její odpůrci?

Podrobně tři a půl roku sleduji situaci na straně Británie a mám pocit, že i kdyby v Bruselu všichni chtěli okamžitý, rychlý brexit v prvním termínu, tak Británie toho prostě nebyla schopna. Referendum natolik rozložilo britskou politickou scénu ve všech směrech, že Britové skutečně nebyli schopni se dohodnout, co přesně chtějí. A na tom to vlastně při všech třech odkladech haprovalo.