Většina příspěvků se shoduje, že by současné vedení KSČM mělo rezignovat a že se snaží najít obětního beránka, na kterého může svalit zodpovědnost za volební debakly. Každý, kdo vedení kritizuje a chce stranu zachránit, je pak označován vedením za rozvraceče. Kritici říkají, že vedení vyhandlovalo jen dobře placené politické funkce a obětovalo komunistický program.
Babiš tím odkázal ČSSD a KSČM do politického důchodu
Například Vít Klíma píše o tom, proč ČSSD a KSČM ve volbách pohořely. „Problém je, že jak ČSSD, tak i KSČM si na levicové strany už dlouho jen hrály a volič to vycítil. Jako cíl byl voličům prodáván ‚kapitalismus s lidskou tváří‘, což v praxi znamenalo občas (částečně) ulevit tomu či onomu a občas přihodit peníze tomu či onomu, ale na základních principech kapitalismu nic neměnit. Poté, co volby vyhrál Andrej Babiš, nastupující celosvětová konjunktura mu umožnila postupně zvyšovat platy vojákům, policii, hasičům, lékařům, sestřičkám i dalším pracovníkům ve státní správě a zvýšit důchody, plnohodnotně tak nahradil tzv. levici s jejím kapitalismem s lidskou tváří. ČSSD a KSČM tím odkázal do politického důchodu jako přebytečné a nepotřebné strany, využitelné jen v případech krajní nouze,“ napsal Klíma.
„Moje speciální poděkování si vysloužili Vojtěch Filip a Jan Hamáček za to, že při jednání o vládě je vůbec nezajímali voliči, ale jen ‚handl‘, kolik postů za svoji podporu dostanou. Případ Poche zřejmě byla ona pověstná poslední kapka, při níž pohár nespokojenosti voličů přetekl a obě strany poslali na smetiště dějin. Doufejme, že alespoň do té doby, než na jejich místě vznikne skutečně levicová strana, která bude zastupovat zájmy neustále chudnoucích vrstev společnosti,“ dodal Klíma.
Bolševická šlechta. KSČM půjde nejspíš do kopru stejně
Vratislav Vyhlídka, levicový romanopisec, zase v souvislosti s vedením KSČM píše o „bolševické šlechtě“. „Od doby, kdy jsem viděl video, kde jakýsi trouba strčil hlavu krokodýlovi do tlamy, aby si mohl udělat selfíčko, a ten mu ji urval, jsem se na adresu lidí bez pudu sebezáchovy (či rozumu, chcete-li) tak nezasmál jako teď, když sleduji povolební dění ve vedení KSČM. Ultrakomunista Josef Skála vyzval kliku kolem předsedy Vojtěcha Filipa k rezignaci, protože každému musí být po čtyřech prohraných volbách jasné, že tato partaj končí jako parlamentní politická síla. Strana mi už hodně let tak trochu připomíná troubu, co strčil hlavu ještěrovi do tlamy, ale když někdo řekne: ‚Proboha, vytáhni ji!‘, jiný křičí: ‚Nech ji tam!‘ Kdyby to byl puberťák, co chce vidět krev, nebo sebevrah, tak to pochopím. Když je to funkcionář KSČM, musím kroutit hlavou,“ napsal.
„Protože komunistické šlechtě, která byla jednou z příčin pádu socialismu (chápej tak, že solidárně-rovnostářská strana sama zdegenerovala a vytvořila vlastní vyvolené kruhy – vrchnost), docházejí očividně rozumné argumenty, korunoval věc sám Jiří Dolejš tím, že se pokusil lustrovat Josefa Skálu a vyzval jej, aby šel plakat do mauzolea. Inu, každá strana má své úchylkáře (a lidi napojené na nechvalně známé lobbisty), a od ‚soudruha‘ Dolejše tak urážka nejzákladnějších pilířů levicové ideologie bolí málo. Co je to zač, věděli delegáti posledního mimořádného sjezdu, kteří jej poslali z vedení strany do kytek s jednačtyřiceti hlasy z více než tří set delegátů, přičemž měl třiapůlkrát menší podporu než Skála. Dolejšova četná přítomnost na obrazovkách tak dává oprávněně prostor úvahám, komu ona zvláštní postavička slouží,“ napsal také Vyhlídka.
„Být delegátem já, změním vedení KSČM a tím i její kurz. Řekl bych Josefu Skálovi, že strana půjde nejspíš do kopru stejně. Zeptal bych se ho na to, zda to lidsky a citově zvládne, kdyby byl tím posledním z posledních lídrů. A potom bych zvedl ruku, ať zkusí Pepa zázrak, otočí kormidlem doleva – a modlil bych se, ať ten setrvačností směrem k záhubě rozjetý Titanic dokáže ledovec minout,“ zyval Vyhlídka.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík