„Prezident Miloš Zeman spustil politickou ofenzívu, jejímž cílem je, aby Česká republika odstoupila od svého uznání nezávislosti Kosova z roku 2008,“ začíná svůj komentář Jiří Pehe a shrnuje, že Zeman s tímto svým návrhem nejprve přišel během své návštěvy Srbska, kterou už po příjezdu „uvodil prohlášením, že má rád Srby, ale nemá rád Kosovo“. Následně se tento záměr měl stát i předmětem jeho pravidelné schůzky s premiérem v Lánech. Během každoměsíční schůzky v Lánech se Zeman setkává s premiérem Andrejem Babišem.

„Zemanova slova v Srbsku by mohl leckdo vidět jako promyšlenou sabotáž o den později začínajícího summitu lídrů Visegrádské čtyřky s představiteli zemí západního Balkánu, jejímž jedním cílem bylo ujistit tyto země o podpoře Visegrádu pro jejich vstup do Evropské unie i dalších mezinárodních organizací,“ shrnuje Pehe. Kosovo nakonec svoji účast na tomto summitu odvolalo.

Podle Peheho měl premiér Andrej Babiš na tiskové konferenci v přítomnosti ostatních lídrů slovy, že Zeman se vyjadřuje o uznání kosovské samostatnosti Českou republikou negativně už od svého nástupu do funkce v roce 2013 „žehlit rozpaky“. Zároveň však premiér prohlásil, že  Česká republika svoje postoje ke Kosovu měnit nebude a že za zahraniční politiku země odpovídá vláda.

Celý komentář Jiřího Peheho si můžete poslechnout zde:

„Jenže zásadový postoj mu dlouho nevydržel,“ říká Pehe s tím, že se později Babiš, po uskutečnění zmíněné lánské schůzky se Zemanem, nechal slyšet, že chce řešit uznání Kosova s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a předsedou koaliční sociální demokracie Janem Hamáčkem. Petříček pak následně reagoval, že se debatě nebrání, ale pro změnu českého postoje nevidí důvod. 

Pehe s postojem ministra zahraničních věcí souhlasí: „A má pravdu. Neexistují totiž zřejmé důvody, proč by se český postoj měnit měl.“ Táže se také, proč by se postoj České republiky vůči Kosovu měl měnit právě nyní: „A proč právě nyní. Vyvinula se snad v poslední době situace v Kosovu zásadně k horšímu v porovnání s rokem 2008, kdy Česká republika jeho nezávislost uznala?“ Podle Peheho zní odpověď, že nikoliv. Naopak se prý mají věci „měnit k lepšímu“.

„Zatímco některé západoevropské země s integrací západního Balkánu do EU i NATO nechtějí spěchat, ale nejsou vehementně proti, v Evropě existuje země, které se tyto záměry zásadně nezamlouvají,“ tvrdí Pehe dále. Tou zemí má pak podle něj být Rusko.