Než jste se stal politikem, působil jste v neziskové oblasti, a jak jste se svěřil pro naše stránky, jste si vědom negace, s jakou je dnes funkce politika vnímána. Proč jste se tak vlastně rozhodl kandidovat? A především, co se snažíte nyní udělat pro změnu?  

Když mi bylo 21 let, oslovili mě, abych kandidoval, a zapojil se tak do politiky, poprvé. To jsem studoval v Liberci. Možností kandidovat bylo několik i v následujících letech, ale v nadačním světě jsem se zkrátka cítil lépe a přišel si více užitečný. Kandidoval jsem nakonec až ve 34 letech, tři roky poté, co jsem se rozhodl, že se vrátím do rodné obce. Jednoduše mě to táhlo domů, neb mám Pojizeří a Český ráj strašně rád. A pak už to byl jen kousek k tomu pomáhat místu, kde žiji. Komunální politika by přece jen neměla být ničím jiným než službou pro obec. To, že jsem se stal starostou, je pro mě a mou rodinu ale dodnes neplánované překvapení. Chtěl jsem pomáhat v roli zastupitele či radního a dál působit v nadačním prostředí, osud to ale chtěl jinak. A co se snažím dnes udělat pro změnu? Snažím se principiálně změnit přístup občanů k politice. Ukázat, že politika není o nekonečných diskusích, kde každému jde jen o jeho zájem, ale o přesném opaku – službě pro obec. O tom, že vždy musíme zvážit efekt dané akce, poměr ceny a výkonu a také otázku přínosnosti pro co nejširší skupinu občanů. Proto se snažím do rozhodování zapojovat co nejvíce lidí, často konzultovat rozvoj obce jak se širokou veřejností, tak se členy výborů a komisí a dále podporovat spolky a různé iniciativy. Koneckonců město bez života není městem, ale jen strohou infrastrukturou.

Netajíte se také tím, že kvůli své nezkušenosti v některých oblastech děláte chyby. Máte v ostatních členech koalice oporu? Nebo se setkáváte s tím, že by této vaší nezkušenosti někdo ze zastupitelů využíval?

Před starostováním jsem nebyl zastupitelem ani radním, jen předsedou osadního výboru Veselé, největší místní části Mnichova Hradiště. Ač mám plno zkušeností s managementem neziskových organizací, samospráva je jiná disciplína. Pokud o sobě někdo tvrdí, že přijde do nové práce a nedopustí se chyb, je to ta nejlepší cesta k tomu, aby je udělal. A pokud si je nepřizná, neponaučí se a ještě k tomu zpychne. Když se dívám na své kroky po roce, je plno věcí, které bych udělal jinak. To je ale dobrá zpráva. Dnes už se vůbec necítím jako politický nováček, nadále se však učím především od zkušenějších kolegů starostů, kteří jsou v politice již léta. Se zastupiteli vycházíme dobře, dokážeme se o věcech pohádat, ale také najít řešení a dále spolu mluvit. Od zastupitelstva cítím podporu, nedochází mezi námi k žádným podrazům, jen racionální, otevřené a férové diskusi.

Co se vám povedlo prosadit ze svých priorit a co čeká na své řešení?