Než jste se stal politikem, působil jste v neziskové oblasti, a jak jste se svěřil pro naše stránky, jste si vědom negace, s jakou je dnes funkce politika vnímána. Proč jste se tak vlastně rozhodl kandidovat? A především, co se snažíte nyní udělat pro změnu?  

Když mi bylo 21 let, oslovili mě, abych kandidoval, a zapojil se tak do politiky, poprvé. To jsem studoval v Liberci. Možností kandidovat bylo několik i v následujících letech, ale v nadačním světě jsem se zkrátka cítil lépe a přišel si více užitečný. Kandidoval jsem nakonec až ve 34 letech, tři roky poté, co jsem se rozhodl, že se vrátím do rodné obce. Jednoduše mě to táhlo domů, neb mám Pojizeří a Český ráj strašně rád. A pak už to byl jen kousek k tomu pomáhat místu, kde žiji. Komunální politika by přece jen neměla být ničím jiným než službou pro obec. To, že jsem se stal starostou, je pro mě a mou rodinu ale dodnes neplánované překvapení. Chtěl jsem pomáhat v roli zastupitele či radního a dál působit v nadačním prostředí, osud to ale chtěl jinak. A co se snažím dnes udělat pro změnu? Snažím se principiálně změnit přístup občanů k politice. Ukázat, že politika není o nekonečných diskusích, kde každému jde jen o jeho zájem, ale o přesném opaku – službě pro obec. O tom, že vždy musíme zvážit efekt dané akce, poměr ceny a výkonu a také otázku přínosnosti pro co nejširší skupinu občanů. Proto se snažím do rozhodování zapojovat co nejvíce lidí, často konzultovat rozvoj obce jak se širokou veřejností, tak se členy výborů a komisí a dále podporovat spolky a různé iniciativy. Koneckonců město bez života není městem, ale jen strohou infrastrukturou.

Netajíte se také tím, že kvůli své nezkušenosti v některých oblastech děláte chyby. Máte v ostatních členech koalice oporu? Nebo se setkáváte s tím, že by této vaší nezkušenosti někdo ze zastupitelů využíval?

Před starostováním jsem nebyl zastupitelem ani radním, jen předsedou osadního výboru Veselé, největší místní části Mnichova Hradiště. Ač mám plno zkušeností s managementem neziskových organizací, samospráva je jiná disciplína. Pokud o sobě někdo tvrdí, že přijde do nové práce a nedopustí se chyb, je to ta nejlepší cesta k tomu, aby je udělal. A pokud si je nepřizná, neponaučí se a ještě k tomu zpychne. Když se dívám na své kroky po roce, je plno věcí, které bych udělal jinak. To je ale dobrá zpráva. Dnes už se vůbec necítím jako politický nováček, nadále se však učím především od zkušenějších kolegů starostů, kteří jsou v politice již léta. Se zastupiteli vycházíme dobře, dokážeme se o věcech pohádat, ale také najít řešení a dále spolu mluvit. Od zastupitelstva cítím podporu, nedochází mezi námi k žádným podrazům, jen racionální, otevřené a férové diskusi.

Co se vám povedlo prosadit ze svých priorit a co čeká na své řešení? 

Do půl roku se podařilo spustit všechny avizované transparentní nástroje, nyní je už pouze vylepšujeme. Máme transparentní účty, jmenovité hlasování zastupitelů i radních, videozáznam z jednání zastupitelstva, rozklikávací rozpočet města i zveřejněné všechny smlouvy nad deset tisíc korun. To vše je hotovo. Podařilo se nám také využít období dočerpávání dotací. Díky tomu jsme zmodernizovali jednu z hlavních tepen města – ulici Jiráskovu – a současně jsme zateplili dvě školy. Nové školní hřiště bylo v závěru roku třešničkou na dortu. Konečné vyúčtování – zhruba sedmnáct milionů korun jsme investovali a deset se nám podařilo zajistit z dotací. Osobně mám velmi dobrý pocit z toho, že jsme rozběhli také přípravnou třídu pro budoucí školáky, která uvolnila kapacitu pro jedenáct dětí v mateřských školkách. Řešení za sto tisíc, a přitom s další nabídkou vzdělávání pro rodiče navíc.

Čekají město v letošním roce nějaké větší investiční akce?

Největší výdaj z našeho rozpočtu, 14,5 milionu korun, je splátka úvěru za vybudovanou kanalizaci. S nadsázkou se tak dá říci, že to je ta hlavní investice. Letošní rok bude ale především rokem finalizování projektových dokumentací a architektonických soutěží. Koncem dubna vyhlásíme vítěze architektonické soutěže o návrh nové koncepce Masarykova náměstí, jehož proměnu bychom chtěli zahájit v roce 2017. Doufám, že už na podzim letošního roku se začne stavět nová školní jídelna v Mírové ulici, nejpozději to však bude na jaře 2017. Podobně je na tom i budova Klubu, zdejší kulturní instituce, jejíž fasáda dělá náměstí ostudu. Tato investice je provázaná s řešením náměstí, a tak její rekonstrukce začne buď na podzim tohoto roku, nebo také na jaře 2017. Jinak se dále budeme věnovat hřištím, a to jak dětským, tak sportovním. Nová dětská hřiště vzniknou v místních částech Sychrov a Kruhy, v Mnichově Hradišti se zaměříme na oplocování dětských hřišť a jejich modernizaci.

V jaké finanční kondici je vlastně radnice?

Následující tři roky budeme ještě platit úvěr za kanalizaci. Musím ale říci, že před rokem jsem byl z výše úvěru podstatně nervóznější. Když se podívám na dlouhodobé hospodaření města dnes, vidím, že úvěr je samozřejmě problém, neb jinak bychom každý rok mohli investovat o 14,5 milionu více, město je na tom ale ekonomicky dobře. Není to na žádné vyskakování, ale z dlouhodobého hlediska se nám daří hospodařit. Vloni jsme dokázali díky pokrytí poloviny investic přes dotace značně ušetřit a úspory budou také na provozu radnice. Po letošních přípravách bude investičním rokem číslo jedna rok 2017. 

Na podzim jste se rozhodli zřídit speciální účelový fond na realizaci sportovních, společenských a kulturních aktivit, z něhož půjdou finance těm sdružením, organizacím, nadacím či obchodním společnostem, které o ně včas zažádají. Rozumím tomu správně, že jsou to finance nad rámec peněž z rozpočtu? A kolik jste si v současnosti na fondu vyčlenili financí?

Podobný fond tu již fungoval. Chtěli jsme ale spravedlivou podporu pro všechny spolky podle jasných kritérií. Tomu nahrála i vloni proběhlá změna legislativy o rozdělování dotačních peněz městy. Celkově se podařilo od roku 2014 navýšit podporu sportovních a zájmových spolků z 1,7 milionu korun na dva miliony. Od letošního roku bude možné žádat například na jednorázové akce a zkoušíme i drobné investiční akce.