Vůbec poprvé v novodobé historii Zábřehu jste jako starosta překročil do dalšího volebního období. Doposud se ve městě vždy po čtyřech letech tato pozice měnila a spolu s tím i směřování města, což jeho rozvoji neprospívalo. Jak to budete chtít využít? Čtyři roky navíc vám dávají prostor nejen dokončit projekty z předchozího volebního období, ale máte tak i více prostoru namířit město určitým směrem. Máte představu, co pro město udělat z dlouhodobějšího hlediska?

Důvěra ze strany veřejnosti nám dává možnost jít a vést město delší dobu určitým směrem místo přešlapování na místě. Vytváří nutné zázemí pro realizaci projektů, jejichž význam přesahuje několik volebních období. Jedním z nich je projekt rekonstrukce a budování kanalizace, realizovaný v Zábřehu na 27 km hlavních kanalizačních řadů a 9 km odbočení v obrovském finančním objemu 715 milionů korun, kterým se řeší vnitřní zadluženost vodohospodářské infrastruktury z minulých desetiletí, projekt současně realizujeme pro budoucnost, pro větší čistotu povrchových a spodních vod, našeho obrovského přírodního bohatství. Na projekt navážou opravy komunikací, chodníků či veřejných prostranství, které by jinak vůbec nebyly možné a neměly by význam. Projekt tak umožní další investice, například Olomoucký kraj v této souvislosti uvolnil 23 milionů korun na opravy komunikací ve svém vlastnictví. Konečně se po desetiletích stagnace odpovídajícím způsobem investuje do infrastruktury, modernizací a rekonstrukcí celých ulic, komunikací, chodníků, veřejných prostranství, zeleně.

A co vám aktuálně dělá největší vrásky? Jaký problém potřebujete vyřešit?

Nejen mě, ale celé město dnes nejvíce zaměstnává probíhající projekt rekonstrukce kanalizace. Obrovský objem investice je možný pouze díky dotačním prostředkům, celkem je to přes 540 milionů dotačních korun, tedy na občana vychází téměř 40 tisíc korun. Na druhou stranu právě dotační financování znamená obrovské potíže při realizaci, zvláště v závěru programovacího období Evropské unie, kdy se navíc realizuje celá řada dalších, byť menších projektů, současně činí řadu investic v oblasti dopravy i stát a kraj. Z toho pramení problém s nedostatečnými kapacitami zhotovitelských firem, materiálem či způsobem a kvalitou provádění prací. Jen mě to utvrzuje v myšlence, že by se do budoucna měly dotace zrušit a o to navýšit rozpočty měst a obcí, které by pak mohly obdobné investice lépe rozložit do jednotlivých let. Místní samosprávy mají jasnou představu o tom, co je skutečně potřebné, a dovedou efektně investovat. Projevilo by se to na kvalitě prací, ušetřily by se prostředky – ať již při realizaci či při distribuci v rámci dotačních řízení a programů. Nicméně za současné situace bychom takový projekt bez dotací nezvládli a vzhledem k tomu, že v příštím programovacím období už vůbec nebudou podporovány rekonstrukce kanalizací, rozvoj Zábřehu by se na desítky let zastavil, nerealizovat projekt by znamenalo zakonzervovat současný dlouhodobě nevyhovující a neperspektivní stav. Je to tedy pro Zábřeh jediná a jedinečná příležitost.

Město vedlo a stále vede několik soudních sporů. Motivací soudních sporů jsou podle vašich slov pochybnosti při zcizování majetku města. Pokud se ale nepletu, zatím jste všechny pokusy o odvolání prohráli. A neuspěli jste ani u Evropského soudu ve Štrasburku v souvislosti s letitým sporem o prodej pozemků v průmyslové zóně Leštinská firmě Wanemi. Je tak nějaký spor, který se vám již podařilo vyhrát? A nedomníváte se, že jít do soudních sporů bylo příliš velké riziko?

Soudní spor je bezesporu až ta poslední varianta. Nicméně například v případě soudního sporu o pozemky v průmyslové zóně Leštinská byly pádné argumenty pro neplatnost smluvních ujednání. Ať již jde o pozdní úhradu finančních prostředků, podpis ze strany místostarosty či o neodůvodněnou mnohamilionovou veřejnou podporu, to vše znamená velké pochybnosti o platnosti či dokonce i o zákonnosti! Problém spatřuji spíše v tom, že rozhodovací praxe českých soudů není zcela jednoznačná. Soudních sporů, kde jedním z účastníků je město Zábřeh, je pochopitelně více, v mnohých město úspěšné je. Naposledy například v soudní při, kde se snažili majitelé chatek město přimět k tomu, aby vybudovalo k jejich nemovitostem příjezdovou komunikaci.

I po této zkušenosti podáte ústavní stížnost na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého musí město zaplatit restituentovi za škody na jeho domě?

Jde o velmi starý vleklý spor, který se uzavřel. Nepodáme, a to opět na základě zkušenosti s českou justicí. Nejvyšší soud nám dal v tomto sporu za pravdu, ve druhém kole město ale postupně prohrálo všechny soudní stupně. Byla velká pravděpodobnost, že nám dá Nejvyšší soud opět za pravdu, ve stejné věci by měl přece postupovat stejně. Nicméně stejně tak bylo pravděpodobné, že se na jednotlivých soudech opět bude rozhodovat stejně, bez přihlédnutí k rozhodnutí Nejvyššího soudu jako v druhém kole. Že budou jen narůstat soudní poplatky a za pár let bude výsledek stejný. Proto jsme v dovolání nespatřili praktický význam a cestu, kterou by bylo efektivní se ubírat.

Jak byste i z vlastní zkušenosti hodnotil činnost české justice?

Před lety jsem měl k české justici větší důvěru, hlavně stran kvality práce, efektivity a pečlivosti. Nad mnohými soudními závěry zůstává rozum stát. To ale souvisí i s legislativou, jejíž znění často odporuje zdravému rozumu, zákony jsou mnohdy napsány zbytečně složitě a nesrozumitelně běžnému člověku, a to je špatně.