Koalice, která vzešla z podzimních komunálních voleb, vydržela jen čtyři měsíce. Jak se následná změna vedení podepsala na fungování radnice? Politolog Jan Kubáček se nechal po rozpadu koalice v médiích slyšet, že „pro Semily nastanou výbušné a nesmiřitelné roky. Budou připomínat politické boje ve velkých metropolích. Něco podobného, jako se odehrávalo kdysi mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem.“ Měl pravdu?

Doufám, že na fungování radnice se změna nijak nepodepsala a radnice funguje standardním způsobem. Pro mě je důležité, aby zastupitelé vždy získali všechny informace a mohli odpovědně jednat ve prospěch našeho města. Věřím, že je zásadní věnovat plnou pozornost a energii právě městu, a nikoli politice přirovnávané v otázce. Snažím se tím také otupit hrany v názorových rozdílech, a proto doufám, že situace, která nastala kdysi v Poslanecké sněmovně, u nás nenastane.

Jak byste nyní hodnotila fungování současné koalice? Nasvědčuje něco tomu, že by ji mohl potkat podobný osud?

Je před námi mnoho důležitých a koncepčních rozhodnutí, pokud bude zájem všech zastupitelů stejný v práci pro město, domnívám se, že společnou cestu vždy najdeme.

Je také třeba vyzdvihnout, že Volba pro Semily komunální volby v Semilech vyhrála. Jak zpětně vnímáte to, že nejen v Semilech, ale i v řadě jiných měst skončil vítěz voleb v opozici? O čem to podle vás vypovídá? 

Ve volbách může nastat situace, která se stává určitým fenoménem. Po loňských komunálních volbách se ukázala snaha ve více městech o změnu volebního výsledku. Příčiny tohoto fenoménu mohou být různé a nelze je podle mého názoru jednoduše popsat. Mnoho lidí si však po tom, co proběhlo, říkalo, jestli má smysl ještě chodit k volbám. Jsem přesvědčená, že i přesto je třeba chodit k volbám, a reálně tak ovlivňovat další vývoj ve městě, kraji, státu.

Jaký máte vy osobně z prvních měsíců ve funkci pocit? Co pro vás bylo zpočátku nejnáročnější?

Jako místostarostka jsem měla možnost v minulém volebním období se s chodem města poměrně podrobně seznámit. Mojí snahou bylo a je, aby vše fungovalo, jak má. Prioritou zůstává nemocnice jako největší organizace města. Nejnáročnější asi bylo skloubit rodinu, práci a školu. Moje rodina je mou velkou oporou.

Jedním z hlavních důvodů, proč došlo k převratu na radnici, byl přístup minulého vedení k řešení problému se semilskou nemocnicí, která se tak dostala do existenčních problémů. Vám se sice již podařilo zabránit jejímu uzavření, jaké budou ale vaše další kroky pro stabilizaci a záchranu nemocnice?

Situace ve zdravotnictví se neustále vyvíjí a celorepublikový nedostatek lékařů velice komplikuje fungování všech nemocnic Libereckého kraje. V současné době všichni ředitelé nemocnic ve spolupráci řeší nastalou situaci a naší snahou je ukotvení naší nemocnice ve struktuře péče v Libereckém kraji a její zajištění pro obyvatele našeho regionu.

Pomoci se snaží i liberecká krajská nemocnice, která doplňuje chybějící lékaře, aby mohla být i nadále poskytována lékařská péče. Co podle vás ale musí udělat stát, aby odchodu lékařů do zahraničí zabránil? Domníváte se, že je problém jen ve finančním ohodnocení, nebo jde o komplexnější problém? A co s tím?

Problémem je systém vzdělávání lékařů. Je jich akutní nedostatek a ti, kteří vystudují, mají před sebou ještě mnoho let k dosažení plnohodnotného vzdělání. Musejí absolvovat stáže a při již tak malém počtu lékařů je velice obtížné, aby mohli odejít na vyšší pracoviště. Vidíme to v mnoha dalších oborech, jako jsou zubní a praktičtí lékaři. Mnoho lékařů odchází právě do soukromého sektoru a ambulantní péče. Myslím si, že je třeba změnit systém vzdělávání a posílit podporu studentům medicíny. Finanční ohodnocení je jednou z motivačních složek, které ovlivňují odchody lékařů.