Podle náměstka ministra školství Jindřicha Fryče se například počet žáků s lehkým mentálním postižením, kteří mají v běžných třídách individuální plán, zvýšil od roku 2008 ze 782 na 1 191. Upouští se také od dřívější praxe, že pedagogicko-psychologické poradny posílaly do zvláštních škol děti i kvůli tomu, že měly omezenou slovní zásobu či špatně držely tužku.

Školy však varují, že na výuku všech dětí pohromadě s individuálním přístupem ke každému z nich jednoduše nemají peníze. A netýká se to jen Romů, ale i fyzicky postižených, dětí s poruchami učení, cizinců či mimořádně nadaných žáků.

"Inkluzivní školství je jeden z nejdražších systémů. Vzdělávací soustava na něj není vůbec připravená, je to naprosto mimo realitu. Pokud se všechny děti dají za současných podmínek do běžných základních škol, tak se zhorší vzdělávání průměrných, neřkuli nadanějších žáků, protože učitelům na to nezbude čas," uvedl pro iDnes.cz Zdeněk Bělecký, ředitel ZŠ Meteorologická v pražské Libuši, do které chodí zhruba patnáct procent vietnamských žáků. 

Praktické školy se rušit nebudou

Učitelka Gabriela Handrychová z pražské ZŠ Kunratice je toho názoru, že když se všichni žáci umístí do běžných škol, tak to řadě z nich přinese spíše škodu než užitek. "Na běžné základce jsem se setkala s několika romskými dětmi, které učivo nezvládaly a přes pomoc učitelů byly v páté třídě téměř negramotné,“ podotkla s tím, že pomoci by mohla například větší prostupnost mezi praktickými a běžnými školami.

Ministerstvo školství ale připomíná, že školy na žáky s postižením dostávají kromě běžného normativu ještě příplatek, který se však netýká žáků se sociálním znevýhodněním. Od původního plánu – zrušení veškerých praktických škol – už upustilo. "Tím se problém nevyřeší. Máme praktické a speciální školy, kterými se můžeme chlubit v Evropě," tvrdí budoucí ministr školství Marcel Chládek.