„Každý jsme nějaký a každý potřebujeme nějaké vlastní podmínky pro budoucí uplatnění v životě. A školou to začíná. Dnes se snaží nahnat inkluzí děti do jedné ohrady. Výsledkem bude fatálně rozklížené stádo,“ konstatuje Matějka. Podle něj inkluze také přinese naštvané a unavené pedagogy.

„Děti mezi sebou, protože se s tím nepářou jako dospělí, dosáhnou nového bodu šikany. Jejich spolužáci s asistenty budou cílem posměchu. Děti s asistenty nedosáhnou na možnost být nejlepší ve své skupině, jako tomu bylo na speciálních školách. Tam měly alespoň šanci na soutěž mezi sobě rovnými, měly šanci na úspěch, který by je motivoval. Neúspěch inkluze a tedy politický neúspěch vlastní nebude připuštěn. Školy budou fackovány za blbé výsledky, a protože blbé výsledky znamenají mnoho problémů, budou snižovat laťku pro všechny,“ dodává Matějka.

Původní text ZDE

Závěrem se domnívá, že to, že inkluze přinese tuny budoucích slabých řetězů, je možná cílem. „Státní moc měla s příliš mnoho individualisty vždycky problém, tak proč je nesejmout tak nějak preventivně už na základní škole. Vůbec bych se nedivil, kdyby někoho napadlo, že s inkluzí nesouhlasící rodiče by měli být ‚řešeni‘ sociálkou, aby nezapomněli, že děti patří státu, a že je mají svěřené k výživě jen do doby, než se s nich stanou poslušní daňoví poplatníci. Ne, vážení. Stát patří nám, ne my jemu, natož snad naše děti,“ uzavřel.

„Inkluze má u žáků vzbudit solidaritu. Kdysi jsem také při zkoušce chtěl od spolužáka solidaritu, dostal jsem ale pětku za opisování,“ podotkl k inkluzi Erik Best.