Svět nás podle Pitharta vnímá jako jiné národy, ale neví, že máme naše osobitá kritéria. „Naše kritérium je primárně jazykové, důsledek romantického, herderovského pojetí národa, což se rovná odmítnutí či vyhasnutí zemského, barokního vlastenectví. My nemáme – ani nepotřebujeme – v německém světě samozřejmou dvojici adjektiv böhmisch/tschechisch,“ vysvětluje historik.

Na otázku, zda bychom mohli získat něco tím, pokud bychom dodatečně přijali německé a židovské etnikum za nedílnou součást naší historie, odvětil, že takovéto přijetí se nedá usnést, ani zavést. „Na to se musí leda postupně navyknout. A stavět to našincům před oči!“ říká.

„Je třeba pěstovat vlastenectví, patriotismus a odhalovat, diskreditovat nacionalismus. Nacionalismus nás ničil a ničí, a nejen nás, i Evropu,“ zdůrazňuje Pithart, s tím, že patriot je hrdý na své rodáky, což neznamená na své příbuzné po krvi.

Vidí nepřímou, ale silnou souvislost tohoto úzkého, kmenového pojetí národa s výkřiky sociálnědemokratických politiků: „Ani jednoho!“ Jsme v tom úplně sami v Evropě. Na svět za věncem hor anebo také ze dna lavoru se díváme s nedůvěrou, s obavami… Ale to se snad už netýká mladších generací.

FOTO: Seznamzprávy.cz