„Je nesmyslné nepodepsat jedno a souhlasit s tímto,“ myslí si Kotrba. „Ano, není tam nic o tom, že se někdo zavazuje k nějakému konání, ale splétá se tam bič. Jediné řešení je vytyčit jednoznačně (kolektivní) pozici a vypovědět i stávající odsouhlasené smlouvy a mezinárodní dohody,“ volá analytik po rázné akci.

„Férově. Řekněme si na rovinu, že je nám u prdele, jestli černoušci cestujou za lepším jen tak, nebo proto, že maj doma prázdnou špižírnu či jim soused zapálil vesnici. Výsledek bude stejný,“ použil pro zdůraznění vulgaritu Kotrba, když volal po upřímnosti.

Se statusem polemizoval Robert Kvacskai: „Ale tak třeba nám to u prdele mnohým není. Jenže pokud máte pomáhat tak, ze zničíte sebe i svou rodinu, je to správný? Je to rozumný?“ ptá se a sám si odpovídá: „Já si to prostě nemyslím. My nemůžeme černouškům pomoct, aniž by nás to zničilo. Rozsah katastrof je příliš velký i na celou Evropu. Podle mě otázka zní, zda je věda schopná, v případě, že se do ní investují veškeré možné prostředky celého světa, řešit dopady klimatických změn tak, aby černoušci & company mohli zůstat v relativním klidu tam, kde jsou. Samozřejmý předpoklad je likvidace kapitalismu, přechod na socialismus, zastavení válek, ekonomického vysávání Afriky.“

„Samozřejmý předpoklad je... zázrak,“ okomentoval to krátce Štěpán Kotrba.