Nejnovějším projevem předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera ke stavu Evropské unie začíná Petr Žantovský své pravidelné mediální hodnocení. „Jeho zpráva je zajímavá nejen tím, že pan Juncker a další podobní řečníci, kteří vystoupili v podobném duchu jako on, ukázali, aniž by chtěli samozřejmě, jak se Evropská unie před našima očima rozpadá, jakým způsobem se strašlivě diverzifikují podstatné názory na podstatné věci, jak se tříští jakákoli iluze o společné politice, o společném politickém názoru na cokoli. Pan Juncker to komentoval větou, která mě zaujala, cituji: ‚Ještě nikdy nebylo v Evropské unii tolik nesouhlasu.‘ Jeho ta skutečnost, nebo ta věta strašlivě udivila, a dala mu důvod, aby kolem toho opentlil strašnou spoustu poměrně silných emocionálních výrazů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Připadá mu ale, že části evropského vedení začíná konečně docházet, že tento projekt nefunguje. „Je s podivem, že jim vůbec dochází, ale aspoň někdy, že tenhle projekt, který se vymyslel inženýrsky od stolu a který provozují toliko za naše peníze, nefunguje, že nebude fungovat, protože má v samotném zárodku a v genech dán neúspěch. Protože neúspěch je vždy tam, kde není všeobecný souhlas lidí, také ani neexistuje národ evropský. Existuje americký národ, protože se statutarizoval více než dvě stě let. Proto existuje, ale vidíme, co to s ním dělá, když tam dnes plynou vlny Hispánců, jak to narušuje integritu amerického národa, což se ještě nepochybně ukáže jako velký fenomén amerických prezidentských voleb. Ale v Evropě žádný evropský národ nevznikl a vytvořit proto státoprávní celek ve směru seshora je nejzásadnější chyba, jakou politik může kdy udělat,“ domnívá se mediální odborník.

Mocichtiví úředníci EU vytvořili monstrózní stalinistické veledílo

Ale není se co divit, protože to ve skutečnosti nejsou politici. „Ukázali, že jsou jen mocichtiví úředníci, kteří pouze využili toho, že zejména v devadesátých letech a potom ještě prvních pět až sedm let 21. století, dokud nedošlo k té hypoteční krizi a spekulační letadlové hře, byl západní svět v obrovské konjunktuře, čehož využili k tomu, aby za zády ekonomické prosperity vytvořili monstrózní stalinistické veledílo na zotročení milionů Evropanů, aniž by se jich ptali na jejich názor. A měli velkou výhodu, že v té době na tom byli Evropané skutečně materiálně docela dobře. A když to vezmu čistě psychosociálně, tak ve východním bloku, v zemích Visegrádu, měli mnohem snazší práci, protože tady panovalo ještě jakési setrvačné nadšení z toho, že jsme se zbavili jha sovětského totalitarismu a netušili jsme, že z Bruselu na nás čouhá totalitarismus nový. A tím, že jsme měli plné žejdlíky, tak jsme jim umožnili hrát si za našimi zády svoje hry,“ poukazuje Petr Žantovský.

A ty hry došly na určitý bod zlomu a oni to nedokážou pochopit. „Nigel Farage k tomu správně řekl, že Britové udělali dobře, že odešli, protože je zřejmé, že si z Brexitu unijní vrchnost nevzala vůbec žádné ponaučení. To, že se na všechny problémové prvky nynějšího vývoje reaguje stále tím tupým heslem ‚Více Evropy‘ je katastrofický důkaz toho, že ta struktura není transformovatelná v cokoli lidského, je to jenom zbytnělá struktura, kterou lze pouze jediné, a to zrušit. Ale bude to velice bolet, o to víc, že se ta struktura brání. A brání se návrhem systému, který mě vyděsil, na evropskou armádu, respektive na jednotné evropské velení. Už je jedno, jestli to budou opravdu evropské šiky složené z příslušníků jednotlivých zemí nebo jestli to bude jednotné velení à la Varšavská smlouva, kdy existovaly jednotlivé národní armády, jimž velel generální štáb složený z generálů jednotlivých zemí,“ míní mediální analytik.