„Naše média se ihned začala předhánět s projevy odsudku nedobrého chování ruských sportovců a namnoze téměř vyjádřila požadavek, aby mezinárodní atletická federace přikročila k tomu vyloučení,“ kritizoval Žantovský.

Podle něj se totiž nikdo neptá, jak je to jinde ve světě. V Rusku dává stát na sport mnoho prostředků, jinde ve světě je sport víceméně soukromou komoditou. A např. v USA jsou sportovní kluby majetkem soukromníků, uvádí Žantovský.

„A druhá věc: voláme tu po uplatnění principu kolektivní viny. Ale to se v jiných případech nedělo a neděje. Jen pro připomenutí: Kanadský sprinter jamajského původu Ben Johnson vyhrál v září roku 1988 olympijské hry v Soulu ve sprintu na 100 metrů, navíc v novém světovém rekordu. Ovšem pouhé tři dny poté oznámili dopingoví komisaři jeho pozitivní testování na stanozol. Johnson přišel o olympijské zlato a z historických tabulek byly vymazány jeho dva světové rekordy. Trenér potrestaného sprintera následně přiznal, že Johnsonovi podával doping už od roku 1981, zároveň ale dodal, že dělal pouze to, co všichni ostatní,“ zmínil Žantovský i další sportovce – například britského sprintera Linforda Christieho, americkou sprinterku Kelli Whiteovou i britského sprintera Dwaina Chamberse.

„Tak bych mohl pokračovat ještě velmi dlouho. Výčet atletů ze všech koutů západního světa, kteří byli přistiženi s nepovolenou chemikálií v krvi, je obsáhlý. Vždy po odhalení činu následoval trest, a to je jedině dobře. V čem je ale rozdíl oproti dnešní kauze ruských atletů? Ještě nikdy se za doping jednotlivců netrestaly celé týmy, či dokonce státní výpravy na mezinárodní sportovní klání. To je novum vyprodukované dnešní politickou situací,“ nechal se slyšet Žantovský. Podle něj je to nebezpečná situace, která Rusko vzdaluje západnímu světu a tlačí do náruče Pekingu.

„Tak jako mají dnes asijské mocnosti svou mezinárodní banku, chystají vlastní konkurenční internet a směnitelnou měnu, chceme, aby se konala nějaká vzdoroolympiáda?“ ptá se závěrem.

Původní text najdete ZDE.