Zastavme se u této akce. Jejím organizátorem byla organizace Člověk v tísni. Už proto je důležité všimnout si počtu zapojených školy. Tvrdí-li organizátoři, že účast byla rekordní, vůbec to neznamená, že by studenty prezidentská volba musela tak zajímat. Znamená to naopak, jak velký vliv si Člověk v tísni na českých středních školách vybudoval. Znamená to, jak důkladně se mu podařilo do škol se svými programy – a názory – proniknout. 

Člověk v tísni není ideologicky neutrální společenství jakýchsi nadšenců a altruistů. Je to naopak navýsost organizace ideologická, která pod vágním pláštíkem „mediálního vzdělávání, zabývání se výukovými programy o moderních dějinách, lidských právech, životním prostředí a globálních tématech“ zručně školám, pedagogům a především studentům vnucuje vlastní pohled na svět. Zatímco se ředitelé škol zdráhají, či přímo odmítají, organizovat ve svých školách besedy s aktivními politiky pod záminkou obav ze „zneužívání“ akademické půdy k politické agitaci, působení organizace Člověk v tísni, která českou politiku svým působením spoluutváří (pokud přímo nedělá), vítají. Studenti, vedeni některými svými učiteli a ti vedeni Člověkem v tísni, jsou podprahově indoktrinováni, aniž by si to oni sami nebo jejich rodiče, uvědomovali či dokonce přáli.

Není proto žádným překvapením, že vítězi oněch „voleb nanečisto“, které jsou pravidelně před každými volbami mezi studenty Člověkem v tísni organizovány, bývá zpravidla člověk, kterého by si tato organizace přála vidět vítězem daných voleb. V rozporu se svými „svatými“ proklamacemi o vedení studentů k nezávislému, svobodnému a kritickému posuzování reality jim podsouvá vidění světa už touto organizací pokřiveného a ideologicky znečištěného.