První otázkou Heleny Šulcové bylo, jak se vypořádá s nařízením EU uvádět v jídelním lístku alergeny. „To my dělat vůbec nebudeme,“ pousmála se Havlová. „Alergeny nám nezkomplikují život, my nemáme jídelní lístky. U nás to totiž chodí jinak: Hosté si zavolají kvůli rezervaci a domluví se s kuchařem, co se pro ně uvaří,“ vysvětlila. „Jsem přesvědčená, že pokud má někdo alergii, tak se určitě bude informovat. Považuji za hloupost, aby se jídelní lístek hemžil informacemi o alergenech."

Na farmě Košík se vaří z místních surovin, které jsou v biokvalitě. A restaurace podle Havlové získala nečekané ocenění. V Nezávislém průvodci po nejlepších a nejzajímavějších restauracích Pavla Maurera se umístila na třetím místě v celém Česku.

„Překvapilo mě to. Co se týče jídla, tak jsme dokonce první. Vaříme českou i slovenskou kuchyni. Je to prostě poctivá kuchyně,“ míní Havlová. Kalorickou stravu tradiční kuchyně prý kombinuje se zeleninou a ovocem a o linii nemá strach.

Nejdříve jsme jen potřebovali z Prahy...

Podnikání Dagmar Havlové prý začalo velmi pozvolna, protože vše začalo nákupem chalupy v roce 1988. „My jsme museli mít místo, kam ujet z Prahy. Při různých zahraničních návštěvách nebo konferencích bylo totiž zvykem zavřít disidenty do cely předběžného zadržení. Tak jsme potřebovali mít možnost Prahu opustit,“ vysvětlila.

„Postupně se to rozrostlo a budujeme tam nejen farmu, ale snažím se tam udělat i parkovou úpravu. Cestičky, lavičky… Chtěla bych, aby si tam lidé přišli prohlédnout zvířata a projít se." Na farmě prý žije mnoho zvířat a mezi nimi i divoké prase, kterého se všichni bojí, jak paní Dagmar poslouchá. „Divoké prase je můj miláček, já jsem ho odchovala, musím za ním přijít a podrbat ho, jinak to nejde,“ smála se.

Nejtěžší je najít správné lidi

Manželem podnikatelky je bratr bývalého prezidenta Václava Havla Ivan. Ten se však do práce na farmě nezapojuje. „Manželovi jsem musela slíbit, už když jsme si chalupu pořizovali, že tam nebude muset pracovat. Takže on tam nepomáhá… Já to spíš organizuji, než že bych pracovala v provozu, ale když je potřeba, tak se zapojím i do fyzické práce."

Nejtěžší na podnikání prý je získat dobré lidi. Pochválila své kuchaře, pana Košnara a Vladimíra Plačka. „Možná budeme muset tým rozšířit, po tom ocenění je velký zájem a nestíháme,“ postěžovala si.

„Začínali jsme před pěti lety pro pár přátel, a ono se to velice rozrostlo. Do první desítky jsme se dostali skokem,“ popsala s tím, že se z toho raduje.

Buď nevědí, co mluví, nebo ztratili paměť!

Uplynulo 25 let od listopadu 1989, kdy se odehrávaly přelomové změny, u kterých byla hned od prvních počátků přítomná. Popsala i dramatické události při demonstraci na Národní třídě, která byla podle ní opravdu velmi brutální. „Na Národní to bylo vážné, byli zranění a báli se jít k lékaři, panovaly obavy, že budou uneseni a zmizí. Já sama jsem měla poraněné ledviny od obušku a také jsem se rozhodovala, jestli mám vůbec jít k doktorovi. Na ulici zůstaly krvavé fleky, kusy oblečení, boty, opravdu to bylo zlé,“ vzpomínala.

A jak vnímá výrok prezidenta Miloše Zemana, který před 17. listopadem prohlásil, že nešlo o žádný masakr? „Víte, ti naši politici buď nevědí, co mluví, nebo ztratili paměť,“ okomentovala s úsměvem.

Do studia Českého rozhlasu přinesla Dagmar Havlová stařičkou průkazku Občanského fóra, tedy z doby, kdy sídlilo v Laterně magice. Což bylo hned několik dní po 17. listopadu. Popsala, jaké obavy tehdy mezi aktivními lidmi panovaly. „V prvním týdnu ještě nebylo jasné, jestli se náhodou režim nerozhodne zasáhnout násilím,“ připomněla. Ve změnu poměrů prý uvěřila, až když začaly vážné rozhovory s tehdejší vládou.

Dagmar Havlová si ale posteskla, protože není spokojená s polistopadovým vývojem. „Nejsem přesvědčená, že se ta myšlenka OF a revoluce podařila dovést do dobrého konce. Už od počátku se objevovali příliš pragmatičtí lidé a ti ty ideje převálcovali,“ posteskla si.

Mezi ně počítá například Mariána Čalfu, který se stal prvním polistopadovým premiérem „Já si myslím, že on velmi pomohl, protože lidé z disentu neznali mechanizmy vládnutí. A on tyto lidi uvedl do toho světa. Byla chyba, že jsme se s ním slušně nerozloučili po prvních svobodných volbách,“ zamyslela se Havlová. Právě s takovými lidmi přišel do politiky onen pragmatismus, který popsala jako princip „účel světí prostředky“. Projevovalo se to údajně například při obsazování funkcí či v rozhodování, jak se povede ekonomika.

Někdejší prezident tomu prý nemohl zabránit. „Havel se dostal do situace, kdy ty věci neměl na starosti jako prezident, ale hlavně to v tom čase nebylo tak markantní,“ popsala situaci.

Další příklad pragmatismu - zahraniční politika

Dnes se Dagmar Havlová obává nasměrování naší diplomacie. „Určitě nejsem spokojená s názory, které se objevují na poli zahraniční politiky. Já se toho příklonu k Rusku velmi obávám. To je, myslím, ukázka toho pragmatismu. Blahobyt a spokojenost občanů je jistě velice důležitá, ale ne za každou cenu. Toho se obávám,“ řekla pro Radiožurnál.

Bývalý prezident Václav Klaus se také při příležitosti výročí listopadu 1989 vyjádřil na adresu Václava Havla poněkud překvapivě. „Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl,“ uvedl pro MF Dnes.

„Reformní komunista, to je úsměvné, to je bez komentáře,“ zasmála se srdečně na závěr rozhovoru biopodnikatelka Dagmar Havlová.