Petr Robejšek, který již řadu let žije v Německu, má za to, že v EU už nějaký čas nefunguje demokracie. Politici EU totiž prosazují cíle, které by demokratickými mechanismy prosadit v žádném případě nemohli.

„Jak přesvědčíte lidi o tom, že klimatická změna je tak zásadní, že se musí zřeknout všeho, aby se zachránila zeměkoule? Je naprosto vyloučeno přesvědčit je k tomu demokraticky. Nebo: Zachraňte Evropskou měnovou unii! Zachraňte euro! O tom se nedá přesvědčit demokraticky, aby se lidé zřekli svého ubývajícího bohatství ve prospěch jihu. To se musí nakázat. To znamená, že oni jsou v situaci, kdy se se svou neschopností, špatným stylem vládnutí a nahromaděnými omyly dostali do smutné pozice diktátorů. Oni už nemůžou dělat jinou politiku než různě odstupňovanou autoritářskou. Tady u nás si ještě žijeme v osvíceném absolutismu, ale to neznamená, že to tak zůstane napořád,“ prohlásil Robejšek.

Politolog se domnívá, že svět řídí úzká skupina pár tisíců nejbohatších lidí, kteří se snaží udělat z celého světa jeden dobře řízený přísný pracovní tábor, aby měli ještě víc peněz. Lidé v něm mají jen roli dobře využitelného dobytka. A lidstvo bohužel takovémuto modelu otevřelo cestu. Tak to vidí Petr Robejšek, podle něhož už dávno neplatí, že politici pracují ve prospěch svých spoluobčanů. Realita je podle něho taková, že jen dělají vše pro to, aby se co nejdéle udrželi u moci, což už nemá se skutečnou demokracií nic společného.

„Jako jakousi verzi celosvětového pracovního tábora, ve kterém už jsou individuálně jenom těla, která jsou k dispozici, protože už i to, co měli, a co špička permanentně po léta odsávala, ubývá, takže už zbývá málo, co ještě mohou. To, v jakém smyslu mohou být tyto bytosti ekonomicky využity, jejich těla, jejich samotná existence, to jde až tak daleko, že tato podoba pracovního tábora nabývá rozměr čehosi jako pěstování dobytka. O stádo dobytka se staráme, krmíme ho, a když už ho nepotřebujeme, tak prostě… Používám silná slova, ale když se nad tím posluchači zamyslí, a třeba si přečtou mou trilogii, tak pochopí, že to není přehnaná formulace. A každopádně by je to mělo povzbudit, aby přemýšleli o tom, jestli tuhle cestu chtějí, nebo se jí chtějí vzepřít,“ pravil Robejšek.

• Celý rozhovor naleznete zde

Lidstvo má však podle něho stále šanci žít jinak. Lidé mohou zahodit své mobily, své kreditní karty a žít po svém. Mobil není podle Robejška nic jiného než společenský fízl, který poskytuje informace konkrétním kontrolorům společnosti.

„Existuje recept, jako vždycky. Tento recept je stejně jednoduchý, jako jsme se do toho dostali, tedy špatným rozhodováním, špatnými pravidly. Rozhodovali jsme se podle toho, co je větší, rychlejší, mezinárodní. Když naše každodenní rozhodnutí začneme orientovat podle jiných pravidel, tak jsou to malé, milimetrové krůčky, malá ‚rozhodnutí‘ jednotlivých lidí, která se nahromadí podobně, jako se nahromadily v minulosti, a umožnily sociopatům dostat se k moci. Když se začnou hromadit rozhodnutí jiného typu, podle jiných pravidel, dokonce místy opačných, tak v tu chvíli ta samá energie těchto malých krůčků povede k obrácení trendu,“ zaznělo od Robejška.