Výročí samozřejmě nemohl ignorovat Miroslav Kalousek, který tuto příležitost využil k nekonkrétnímu varování před opakováním historie: „25. únor 1948 nebyl bleskem z čistého nebe. Byl výsledkem několikaletého procesu, kdy si lidé nechali líbit postupné ohýbání demokratických zásad, omezování svobody a koncentraci moci. Až přišli o svobodu zcela a zavládla zvůle. Hlavní chybou byla lhostejnost. Neopakujme ji.“
Další, kdo měl k výročí co říci, byl biskup Václav Malý: „25. února 1948 začala oficiálně duchovní a demokratická ‚zima‘, která poznamenala 3 generace. K tomuto dni ‚lepších zítřků‘ se nestoudně hlásí i dnešní komunisté. 25. února 1950 skonal po brutálním mučení nevinný kněz Josef Toufar. Světlý příklad pastýře i pro dnešek, který je zahlcen zprávami o nepopiratelných kněžských skvrnách bez přihlédnutí k tomu, co dobrého většina kněží vykonala a koná.“
Daniel Herman, bývalý ministr kultury, zase vypočítával oběti komunismu: „7 tisíc zemřelých ve věznicích, 230 tisíc politických rozsudků, 248 popravených, 5 tisíc vystěhovaných sedláků, statisíce vyhozených ze zaměstnání,z bytů, ze studií, stovky zastřelených na hranicích, 250 tisíc lidí v exilu. J. Toufar (25.2.1950), J. Zajíc (25.2.1969). Únor ´48 var“
Spisovatel Jiří Padevět také popisoval Vítězný únor, který ovšem nezažil. „Českoslovenští komunisté, nadopovaní moskevskou nenávistí, definitivně rozebrali stát, poškozený, nalomený a zmatený druhou republikou, nacistickou okupací a podivnou předehrou, které se říká třetí republika. Politiky měli nahradit političtí gangsteři, důstojníky zupáci, policisty esenbáci, soudce nemilosrdní kašpaři, sedláky takzvaní družstevníci, faráře, řeholníky a rabíny ideologové, podnikatele soudruzi ředitelé, jejichž jedinou kvalifikací byla strana. Někdo plynule přešel do služeb nových pánů, ale o ‚bývalé lidi‘ nebyl většinou zájem. Tedy kromě zájmu je zničit, okrást, ponižovat a zabíjet. Básně Jana Zahradníčka nahradily básně poručíka Otto Ježka, swingové orchestry balalajka. Po pár letech teroru, který zvolna polevoval, taky proto, že nejlepší byli zabiti, zastrašeni, nebo vyhnáni, si většina zvykla a začala opatrně vyhlížet socialismus s lidskou tváří.“
A nejradikálněji zhodnotil minulý režim komentátor a jeden ze zakladatelů ODS Petr Paulczyňski: „V roce 1951, kdy mi bylo 5 let, mi komunisti zavřeli na dva roky tátu do uranu, aby mi ho vrátili s podlomeným zdravím. K výročí Vítězného února vzkazuji pohrobkům: ať vás čert vezme, svině rudý. Jak říkal táta: v 89. jsme je měli pověšet na lucerny.“
V roce 1951 kdy mi bylo 5 let mi komunisti zavřeli na dva roky tátu do uranu, aby mi ho vrátili s podlomeným zdravím. K výročí vítězného února vzkazuji pohrobkům: ať vás čert vezme svině rudý. Jak říkal táta: v 89. jsme je měli pověšet na lucerny pic.twitter.com/OblfvWHbik
— Petr Paulczyňski (@paulczynski) February 25, 2019
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas