Maixnerová přiznala, že při natáčení se setkávali s tím, že jim lidé lhali. „Největší lži nebo nepravdy, pokroucení reality, jsme zažívali u syrské kurdské rodiny. Tam jsme si chvílemi nevěděli s tou situací rady,“ říká Maixnerová.

V dokumentu ale prý je maximum pravdy, ke kterému se jim podařilo dojít. Jak si ale může být jista, že informace, které v dokumentu předkládá, jsou opravdu pravdivé? „Ten dokument jsme natáčeli rok. A rok kontinuálně nevydrží nikdo soustavně lhát v různých krizových situacích. Jednotlivé krizové situace potom odhalovaly ty možné nepravdy a možné pokrouceninky. Tak třeba když nastane krizová situace, tak ti lidé si najednou ulevili tím, že řekli ,a tak jsem se včera napila a potřebuju pomoc‘ “.

Konfrontace s respondenty nakonec ulevovaly i jim samotným. „A pro nás to bylo chvílemi nepříjemné. Já jsem ze začátku měnila stále překladatele, protože jsem měla pocit, že si nerozumíme proto, protože je chyba v překladu, a tak jsme asi dvakrát třikrát měnili překladatele. A pak jsem najednou pochopila, že nepotřebujeme překladatele, ale mediátora. Našli jsme paní Sajmu Jusef, která žije v ČR dvanáct let. Ta nám začala vysvětlovat systém přemýšlení, systém hodnot, systém toho, co je pro ně důležité, jak sami sebe vnímají, co chtějí. A najednou jsme se ocitli ve zcela jiném světě. Je pravda, že oni s reálnou naší evropskou pravdou zacházejí poněkud jinak, než jsme zvyklí.“

Jak? „Oni vždycky řeknou, že něco jakoby chtěli, jakým směrem se vydají. A když jsme nastolili stejný směr, tak oni, aniž by o tom kohokoliv informovali, změnili svoje rozhodnutí. Oni se nakonec od toho dna odrazili. Naprosto po svém, dopadlo to výborně. Ale nastalo tam spousta okamžiků, kdy jsme jich opravdu měli plné zuby,“ přiznává Maixnerová.

Proč měli potřebu neříkat pravdu? „V Sýrii obecně v rámci výchovy je často k slyšení ne to, co u nás – nelži nebo dostaneš facku... Tak u nich se říká – neříkej zbytečně úplně všechno. Je to jejich způsob komunikace,“ vysvětlila Maixnerová.

Celé video je ZDE