„Zajímalo by mne, pane Hermane, co říká Váš strýc na Vaše aktivity směrem k Sudeťákům a na Vaše prohlášení, že bychom mohli být jednou ze spolkových zemí Německa?“ ptal se jeden ze čtenářů. „A Vy jste snad někde slyšel, že bych takovou "blbost" řekl?“ odpověděl ministr.

Další otázka už byla výrazně ostřejší: „Ty dobytku, kolik ti zaplatili???“ zaútočil na ministra další čtenář. „My si tykáme?“ reagoval Herman.

„Uvědomujete si, že jste rozeštval národ pro to, aby jste si vy pražská kavárno mohli kopnout do prezidenta. Počítejte s tím, že my socky vám a vám spřáteleným stranám to spočítáme ve volbách v příštím roce,“ napsal další ze čtenářů. Ministr souhlasil: „Ano, volby skutečně ukáží. Počkejme si...“

„Pane ministře, (když jste takový kamarád dalajlámy) můžete mi říci kolik celých let byl Tibet samostatný celek a za jaké vlády? Víte jaká zvěrstva prováděli tibetští mniši na svých poddaných (vypichování očí, řezání rukou,..)? Víte proč měli tak malou podporu obyvatel své země při znovuobsazení Čínou ? Pokud mi pravdivě odpovíte, budu si Vás vážit. Když ale odpovíte vyhýbavě, dáte najevo co jste zač,“ napsal čtenář. Ministr odpověděl poměrně krátce: „Nejsem odborníkem na Tibet, sorry.“

Eduard Sojka má výhrady k tomu, jak Herman postupoval ve věci svého strýce Jiřho Bradyho. „Pane ministře, kde je pravda, to vědět nemohu. Ale udělal jste dobře svému strýci? Asi prožil úctyhodný život. Za stejně úctyhodné bych ale považoval, kdyby se odmítl stát nástrojem v rukou vás, politiků (ať už je pravda kdekoli). Tak si myslím, že jste mu to docela pokazil,“ svěřil se pan Sojka se svým názorem. „Já jsem nepokazil vůbec nic. Naopak, tak vřelé přijetí strýček ještě nezažil:-)“ odvětil Herman.

Celé znění otázek a odpovědí je ZDE