„Setkání se Savčenkovou jsem odmítl,“ napsal překvapivě Peszynski a sdílel článek Radka Mokryka ze serveru Přítomnost.cz (Ne)věřit Savčenko. Přitom v době, kdy Savčenková držela hladovku jako protest proti svému zadržení a nespravedlivému procesu, vystoupil na její obranu s peticí (ZDE). Savčenková mu tehdy i odpověděla, což Peszynski sdělil pro DVTV.cz – ZDE.

„Savčenko vyjednává s teroristy, to není žádná propaganda, to je realita,“ nechal se slyšet pak v diskuzi. Neváhá o Savčenkové ani uvést to, že je proruský troll.

„To opravdu neděláš dobře, že se jí zastáváš, že ji bráníš, to je fakt velká chyba. To, co ona dělá, se řeší už půl roku. Ty nevíš, jak ona brojí proti Porošenkovi? Jak vyzývá k další revoluci? Jak blbne?“ zeptal se pak v diskuzi s dalším uživatelem.

„Když si čtu ty články o Nadi v zahraničí, tak vidím, že se jinak chová na Západě a jinak na Ukrajině. Na Západě je silně protiruská, ale na Ukrajině je to jiné. Pořád podle mě zneužívá v zahraničí aureolu protiruské hrdinky,“ domnívá se také Peszynski.

„Nadija Savčenko byla ‚hvězdou‘ mezi politickými vězni. O její propuštění žádali nejen běžní občané evropských zemí, ale i nejmocnější lidé světa. Bylo doprovozeno nebývalým nadšením nejen v její vlasti. Popularita ukrajinské pilotky mezi lidmi byla opravdu nevídaná. Povedl se jí ale mistrovský kousek. Z nesmírné popularity zakrátko nezůstalo skoro nic. Naopak, stále častěji znějí hlasy tvrdící, že Savčenko až příliš aktivně spolupracuje s proruskými separatisty na východě Ukrajiny,“ podotýká pak ve sdíleném textu Mokryk.

Původní text ZDE.

První pochyby o postojích Savčenko se podle jeho slov začaly objevovat brzy po jejím propuštění, kdy vyšly najevo vazby Savčenko a její setry na šedou eminenci Viktora Medvedčuka. „Hned na to přišla prohlášení bývalé zajatkyně o tom, že se musí jednat s teroristy na východě země. Jednání o příměří ve válečném konfliktu dosud probíhají mezi Ukrajinou a Ruskem. Proruští separatisté jsou na některých jednáních přítomni – nejsou ale jednající stranou. Nemají k tomu žádné oprávnění ani legitimitu,“ zmiňuje Mokryk s tím, že jednání s teroristy by jim prakticky poskytlo jisté uznání jako jedné ze stran konfliktu na východě Ukrajiny. „Oficiálně Kyjev takovou možnost rozhodně popírá,“ dodal. 

Dle jeho slov se Savčenková také dostala na okupované území Donbasu a jednala tam s lídry separatistů Zacharčenkem a Plotnickým.

„Mnoho válečných zajatců je vězněno na okupovaném Donbasu. Všichni jsou ale zajatci Kremlu. Všichni tito lidé mohou být propuštěni jedině se svolením prezidenta Putina. Separatisté nemají žádnou moc propustit kteréhokoli z těchto zajatců. Výměna zajatců může být reálně dohodnuta jedině mezi ukrajinskou vládou a Kremlem. Ukrajinský prezident Porošenko a ruský prezident Putin jsou lidmi, kteří mají pravomoc propustit kohokoli na své straně. ‚Klíče‘ od vězení mají jen tito dva lidé. Proto jakákoli jednání mezi Savčenko a separatistickými loutkami nemají žádný smysl,“ dodává Mokryk se slovy, že jde o politické divadlo, jehož cílem je ukázat dobrou vůli separatistů, ale i vytvořit jistý obraz samotné Savčenko. „Poukázat, že právě ona je tou jedinou, která se může dohodnout a ‚uklidnit‘ situaci. Celá operace je ale místy až příliš průhledná,“ dodal.

„Savčenko svou roli ‚holubice míru‘ moc nezvládá. Svou už tak kontroverzní činnost provází naprosto nepřijatelnými prohlášeními. Savčenko nepovažuje Putina za agresora, stejně tak Zacharčenka a Plotnického za teroristy. O separatistických vůdcích na konci roku v Berlíně prohlásila: ‚Viděla jsem rozumné, střízlivé lidi, kteří jsou unavení válkou a byli Ruskem oklamáni.‘ Brzy k tomu přidala, že se bude snažit o to, aby další jednání se separatisty probíhala přímo v Kyjevě. Více uznání si loutky Kremlu snad ani nemohly přát. V ukrajinské společnosti, která den co den dostává zprávy o dalších obětech na frontě a která již třetím rokem žije neustálými pohřby ukrajinských vojáků a civilistů, tato slova vyvolala šok. Stále častěji se mluví o vlastizradě,“ uzavřel.