Následně poukazuje například na požár budovy Říšského sněmu v roce 1933. „Nacistický generál Franz Haider v Norimberku vypověděl, že Hermann Göring připustil, že v roce 1933 zapálil budovu Říšského sněmu a vinu falešně hodil na komunisty,“ podotkla Spencerová. Všímá si i přiznání ruského parlamentu či současného prezidenta Vladimira Putina, že za popravou 22 tisíc polských důstojníků a civilistů v roce 1940 stál Josif Stalin, který pak vinu za masakr v Katyni hodil na Němce. 

„Turecko přiznalo, že jeho vláda v roce 1955 provedla pumový útok na turecký konzulát v Řecku, vinu svalila na Řeky, a ospravedlnila tak protiřecké násilnosti,“ konstatuje dále Spencerová. 

Analytička však poukazuje i na novější události. Například na výbuch bomby v roce 1993 v severním Irsku. Ten zabil devět lidí. Jak podotýká, oficiální dokumenty britské vlády posléze ukázaly, že teroristický útok byl dílem britského agenta, který měl za úkol rozpoutat sektářské násilí.

Původní text ZDE.

„Spojené státy falešně obvinily Irák z účasti na 11. září a utvořily z toho jednu z hlavních záminek k rozpoutání irácké války. Dokonce i poté, co vyšetřovací komise 11. září žádnou vazbu na Irák neobjevila, viceprezident Dick Cheney mluvil o ‚zdrcujících‘ důkazech o vazbách al-Káidy se Saddámovým režimem, tvrdil, že má ‚zřejmě‘ informace, které komise nemá, a že média ‚nedělají své domácí úkoly‘, když o těchto vazbách neinformují,“ upozorňuje Spencerová na teroristické útoky 11. září 2001.

„Američtí vojáci připustili, že když zabili nevinné Afghánce nebo Iráčany, ‚pohodili‘ k jejich tělům zbraně, aby to vypadalo, že oběti byly z řad ozbrojenců. Podobnou praxi používá i americká policie, na což média upozornila už v roce 1981 nebo znovu v roce 1999. Není to ale praxe charakteristická jen pro americkou armádu nebo policii,“ dodává také novější příklad Spencerová.