Babišova „českoslovenština” je sice jeho typickým znakem, ale záleží jen na něm, stane-li se symbolem a znakem sympatií, či naopak. „Jako Havlovo mručivé ráčkování nebo Klausovo vytáčivé kvílení. V obojím případě pak takový znak akcentuje svůj symbol v daném směru,“ píše Kraus.

Umělec poté připomíná osobnosti, jejichž výslovnost byla špatná, přesto se stali doslova miláčky publika. Babiš navíc podle Krause mluví jasně, přímočaře a srozumitelně z hlediska obsahu, což je klíčový efekt pro občana.

„Na rozdíl od řady jiných, kteří zvoní spisovnými frázemi, nebo případně ještě hůř: Jsou zcela ponořeni do politického ptydepe, kterému chvílemi možná nerozumí ani sami,“ píše Kraus s tím, že politici často zápasí s pokusem působit na veřejnost inteligentně, což se většinou stejně nedaří. Babiš oproti nim prý působí otevřeně, neskrývaně, někdy i zábavně.

• Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Babiš má navíc svoji dosavadní důvěryhodnost i přes masáž o střetu zájmů. Podle Krause mu letité působení v byznysu dává dobrý předpoklad pro racionální řízení v rámci ministerského provozu. „Na rozdíl od těch, co nikdy nic neřídili. Jak také něco řídit, když jste buď nikdy nebyli v práci, nebo jste dělali placeného šéfa místní politické klubovny,“ tvrdí.

Babiš podle Krause zjevně znechucuje řadu politiků na obou stranách politického spektra. Jako kuna v kurníku, tvrdí. „Současně je Babiš výsměchem všem teoriím o mediálním vystupování, působení a jeho dopadu na veřejnost,“ dodává bavič.