„Při cestě na Ukrajinu jsme byli i v Buči, Boroďjance a Irpini. Cítím, že zrovna dnes je vhodné o tom napsat,“ píše Kolář junior v komentáři k prvnímu roku války na Ukrajině, nadepsaném velkými písmeny  „NAKOPAT DO PR*ELE“.

„Přesně před rokem Russáci (sic!) napadli Ukrajinu. Mysleli si, že za pár dní maximálně týdnů odstraní vedení státu, dosadí loutkovou vládu a pohřbí ukrajinskou samostatnost. To se jim nepovedlo, a od té doby se Ukrajincům mstí. Říká se tomu ‚válka‘, ale i ta má nějaká pravidla. To, co předvádí Rusko na Ukrajině, nemá žádná pravidla, a co je Rusko zač, došlo světu právě při pohledu na masové hroby, umučené civilisty a zvěrstva v Buči,“ napsal Kolář mladší.

„Buča je předměstí Kyjeva, dřív asi docela příjemné klidné město. Během několika málo týdnů okupace tam Rusové pozabíjeli přes 450 lidí, civilistů, včetně několika dětí. Některé oběti byly zjevně mučeny, část měla ruce svázané za zády. V Buči si Rusáci, zjevně frustrovaní svými neúspěchy, svoji zlost vybíjeli na obyčejných lidech, kteří si třeba jen šli pro vodu. Nakonec fotografie bezvládných těl lidí, ze kterých si ‚osvoboditelé‘ udělali živé terče, obletěly svět,“ připomíná kontroverzní masakr ve městě Buča.