V březnu kritizovala Ursula von der Leyen Česko za zavedení restrikcí v boji s koronavirem a upozorňovala, že uzavírání hranic jde proti duchu EU. V dubnu jsme dostali od šéfky EK vynadáno pro změnu za to, že se tatáž opatření chystáme rozvolňovat. Ursula von der Leyen je přesvědčena, že by politici zemí EU měli svá rozhodnutí koordinovat, aby celé společenství postupovalo jednotně a aby odlišná rozhodnutí nevyvolávala chaos. Co na její krizové řízení říkáte?

Ustanovení či jmenování Ursuly von der Leyen (pozor, nebyla to žádná volba) je jedním z mnoha velkých personálních omylů Evropské unie. Mimochodem, když se podíváme na historický vývoj, tak v podstatě od roku 1985, kdy byl do čela jmenován Jacques Delors, tak se v jejím čele střídali jenom samí socialističtí „normalizátoři“, i když v různých politických dresech. Připomenu ještě, že po Delorsovi nastoupil Sarter, který s celou komisí v roce 1999 musel odstoupit z důvodného podezření korupčního jednání samotných některých členů Evropské komise. Krizové řízení Ursuly odpovídá přesně tomu, jak by nemělo vypadat. Někde jsem již publikoval, že já osobně bych ji nenechal řídit ani nízkopočetnou lesní mateřskou školku.

To není vše. Poté, co Soudní dvůr Evropské unie rozhodl o tom, že odmítáním uprchlických kvót porušila Česká republika své povinnosti, se europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), která hlasitě prosazovala přijetí syrských sirotků, opřela do vlastní země jako do nedůvěryhodného partnera. „„Rozsudek se dal očekávat a ČR ho musí respektovat. Je mi to moc líto, rozsudek potvrdil, že nejsme důvěryhodný partner. Měli jsme možnost tomu předejít,“ lituje europoslankyně. Má pravdu? Jak její výrok hodnotit?

Z rozhodnutí Evropského soudního dvora jasně vyplývá, že instituce Evropské unie žijí svým životem. Že je nezajímají názory a postoje demokraticky zvolených politiků jednotlivých zemí, ale zajímá je pouze velmocensky uzurpovaná politická moc, převážně nikým nevolených institucí Evropské unie. Všimněme si, že i někteří volení představitelé do Evropského parlamentu z České republiky se po určitém čase dostanou do situace eurohujerského chování. Nedávno jsem slyšel i nové pojmenování několika z nich běžnými občany na Moravě, že se jedná o „euromasturbátory“. Musím však říci, že existuje v naší republice i řada světlých výjimek, které se například s europoslankyní Michaelou Šojdrovou neztotožňují a jejímu eurohujerství nepodléhají. V každém případě si myslím, že se jasně ukazuje, že je důležité chránit národní zájmy před zájmy nadnárodní politické oligarchie.