Podle moderátora bylo přítomno 97 lidí a organizátoři tak prý byli rádi, že nebylo sto lidí, protože pak by muselo mít osazenstvo sálu roušky. A proti nim se na akci horovalo.

Humorné: Pomáháme Číně!!!

V úvodní části zahovořil profesor MUDr. Jan Žaloudík, CSc., místopředseda zdravotního výboru Senátu, děkan LF Masarykovy univerzity v Brně a významný člen vedení Onkologického ústavu v Brně: „Velmi důležitým stavebním nástrojem byl v minulosti karabáč. Tato doba může být modernějším pendrekem nebo nějaké doktríny…“ Vzpomenul pak na dobu předkrizovou: „Nebyl dostatek lékařů a sester. Pak přišla informace, že máme pomáhat Číňanům, tak jsme schválili devět tun roušek na pomoc Číně. Česká republika, o velikosti poloviny Šanghaje, se rozhodla pomoci Číně. Tak jí pomohla, a protože jsme neměli velké letadlo, tak tam poslali jen pět tun. Mezitím přišly informace z Wuchanu, byly informace z Fort Detricku v USA, kdy se spolupracovalo, dokonce některé virologické programy tam byly transferovány,“ osvětlil aktivity na začátku údajné pandemie profesor-senátor. „Takže jsme jim pomáhali. Pak byl Írán a mnozí, kdo byli v Orientě, tak asi přesně víte, jak se 12 případů počítá v těchto zemích… Nu a pak se to objevilo i v lyžařských střediscích a Berganu. Já se ptám všech, kdo se o tom chtějí bavit – kdo ve vašem okolí, ve vaší rodině či spolupracovníků v práci byl nemocen, ale opravdu nemocen na tuto kovidní nemoc a případně na ni umřel,“ dotázal se auditoria za úsměvů a potlesku Žaloudík.

Bububu…

„My jsme tady o tom neměli vůbec v březnu tušení, dělal se registrační systém, dodnes nevím proč Státní zdravotní ústav monitoruje každý den ta čísla. Pak jsme viděli v televizi rakve, rakve samé rakve. Když dáte rakve na hromádku, tak je to 6 rakví, a když je dáte vedle sebe a třeba deset za sebou, a dobře se to nafotí, tak je to nedozírná řada,“ komentoval záběry kamer i fotoaparátů senátor.

Každý rok v republice podle prof. Žaloudíka zemře 100 000 lidí „…přirozenou obměnou, z toho 28 000 lidí má rakovinu, na oběhové nemoci je to více, skoro 40 000. A 100 000 nás přibývá. Mezi tím je těch 400 mrtvých na kovid. Ebola v Africe má třicetiprocentní úmrtnost, ale to nikoho moc nezajímá. Vakcína na ebolu také není, byť se na ní pracovalo… Pak SARS, MERS, vyvíjely se, byla  prasečí chřipka. Dívali jsme se, jak v roce 1999 se získávaly patenty na koronavirové syntézy,“ zavzpomínal besedující.

„Paní Leyenová v EU říkala, že by se měly odškodňovat země a kompenzovat je podle míry postižení. Nestačil jsem se divit, jak startovali v Belgii, jak začali mrtví přibývat, nestíhali se zaplňovat mapy. Tam měli tenkrát na začátku tři mrtvé a v Albánii jednoho... Přicházeli na to, že v té Itálii, Francii je to nejlepší materiál, který mají,“ nazval kovid poměrně avantgardně Žaloudík.  „Je zajímavé, že třeba v Albánii, kde je průšvihové zdravotnictví, nic nebylo, ale tam, kde bylo zdravotnictví na úrovni, tak byli najednou v těžkém průšvihu. Když hlavní komisařka EU říkala, že bude kompenzována úmrtnost, tak se najednou velmi ‚dařilo‘.  Pak se to přehrnulo do Ameriky, kde se nejdřív nic nedělo a za tři dny to byla největší katastrofa v jejich dějinách,“ přeskočil do USA besedující a vysmál se za bujarého veselí přednášejících hlavě Spojených států.