„Andrej Babiš nejprve prohlásil, že si nemyslí, že jsou u nás svoboda a demokracie ohroženy, protože lidé mohou volit poslance i prezidenta. Menšina sice může protestovat, ale ne na náměstích vyměňovat poslance, vládu či prezidenta. Potom dodal, že nevidí důvod, proč by měl být on sám v tomto ohledu nějakým rizikem, když jeho hnutí volilo 927 000 hlasů,“ zmínil úvodem Kučera. 

Podle jeho slov má tak Babiš chápání lidovlády umístěno v časech athénského politika a básníka Solóna, který stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic a zúčastnit se jej mohli všichni občané Athén. „Shromáždění mělo právo rozhodovat o všem. Antické pojetí demokracie se drželo zásady: většina má pravdu, ‚přes to vlak nejede‘,“ dodal Kučera. 

Původní text ZDE.

„Také formující se moderní doba našla kritiky, byť jinak demokracii respektující a vyznávající jako jediný či alespoň nejlepší způsob vlády. I ti se obávali toho, co Alexis de Tocqueville ve své knize ‚Demokracie v Americe‘ nazval ‚tyranií většiny‘,“ zmiňuje s dovětkem, že je nesmyslné, aby se vlády měnily vyhazováním z oken a hlavy států stínáním. Je však třeba si také pamatovat, že demokracie je diskuse, nikoliv diktát většiny. 

„Vyjde-li v dnešní tak pohodlné době tolik lidí do ulic, je to varovné znamení. Byť představují asi menšinu. Babišovci a zemanovci prohlásí: ‚Jste minorita, respektujte naše rozhodnutí!‘ Ovšem můj instinkt cítí skryté: namísto ‚respektujte‘ ‚poslouchejte!‘. Což se mi vpravdě nechce. Kdo zaručuje, že většina má pravdu? A že mají pravdu Babiš a Zeman? Kdybych tomu věřil, musil bych, věru, trkat,“ dodal. 

Závěrem se pak vyjádřil i k návrhu zákona o trestech za hanobení prezidenta i k obdivnému nadbíhání a podbízení se Miloše Zemana „ruským“ a „čínským“ modelům sociálního uspořádání státu. Všímá si i výroků Andreje Babiše o sněmovně coby „žvanírně“ či nakonec ono předvolební přirovnávání státu k podniku. „To je na hlavu postavené chápání demokracie. Babiš není žádný můj ředitel, nýbrž zaměstnanec. Cítí-li se šéfem, velí mi můj instinkt vyjít na náměstí. Nejde ani o to, měnit figury. Spíše je to snaha upozornit je na jejich zvláštní, ba nebezpečné chování. Jejich slova a činy nepůsobí jako pevná záruka uchování svobody a plné demokracie v této zemi,“ zmínil. 

„Nechci přirovnávat Zemana a Babiše k Hitlerovi či Gottwaldovi, aby někdo nezneužil mého příměru. Jde mi o vzývání volebních výsledků jako ‚zlatého telete‘. Adolf Hitler v roce 1933 také vyhrál volby. Právě tak Klement Gottwald v květnu 1946. Nejprve jejich výsledek proměnili v ‚tyranii většiny‘, později v krutovládu vybrané minority. V Rusku taky mají volby a společnost je zmanipulovaná tak, že jinak, než dopadají, dopadnout nemohou. Ostatně, vzpomeňme našich 99 % ‚pro‘ v letech 1948–1989,“ zmínil. 

Závěrem pak Babišovi vysvětlil, co je demokracie. „Myslím, že on chápe špekáček podle receptury: 50 % hovězího, 20 % vepřového a 30 % jemně nakrájeného špeku (alespoň pokud slovníky nelžou). To všechno pěkně okořenit a očesnekovat. A na pult s tím. (Nechci ho podezírat, že do toho mele kůže.) Já vnímám špekáček úplně jinak: cítím za ním vůni ohně, slyším tajemné zvuky temného lesa, občas probleskne nějaká písnička, vidím láhev putující od ruky k ruce, hvězdy na nebi. A pak ranní probuzení ptačím zpěvem a rosou v trávě. To se mi vybaví alespoň dotekem pocitu, i když špekáček v osamělém pokoji ukusuji zastudena s poněkud zatvrdlým chlebem. Není to pro mě jenom kostelecká uzenina. A nikdy nebude,“ uzavřel se slovy, že demokracie neznamená pouze volby a vládu většiny – je to celá lidská občanská společnost.