Česká ekonomika už druhým rokem roste a máme zde jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU. Dokonce ve strojírenství, stavebnictví a také v dalších průmyslových odvětvích chybí zaměstnanci do dělnických profesí. Čím to je způsobeno? Lidem se už nechce manuálně pracovat, nebo nechtějí „dřít“ ve zmíněných odvětvích kvůli nízkým mzdám a nevyhovujícím pracovním podmínkám, anebo máme nedokonalý systém školství?

Ano, manuální profese dnes mladí lidé tolik nevyhledávají. Trendem je studovat vysokou školu skoro za každou cenu. Je také pravda, že trpíme inflací vysokoškolského vzdělání. Mnoho škol snižuje své nároky, aby nepřišlo o studenty. To je do jisté míry selhání vzdělávací soustavy a odpovědností vlády. Jsem na druhou stranu přesvědčen, že se brzy dostaví oživení zájmu například o řemesla. Právě po těchto profesích roste poptávka v praxi, zatímco absolventi humanitních oborů budou práci hledat stále obtížněji. To může změnit trend. My například chceme, aby stát dal i drobným živnostníkům příspěvek, pokud budou vzdělávat učně ve svém oboru. Zapojení podniků i drobných živnostníků do učňovského školství nesmí být zářná výjimka, ale naopak norma. Rozhodně ani v této oblasti nemůže platit, že problém spraví nějaké socialistické nařízení typu: Zřídíme a obsadíme tisíc takových nebo makových učňovských míst.

Je řešením pak „dovážet“ dělnické profese například z Ukrajiny a Mongolska? Co by vláda měla udělat pro to, abychom zcela neopustili naši průmyslovou tradici a základní exportní zaměření, což by mohlo mít velmi tvrdý dopad na naše hospodářství?   

To, že některé průmyslové firmy obtížně hledají zaměstnance mezi českými občany, přece ještě neznamená, že náš průmysl zanikne! Pokud si firmy dokážou sehnat pracovníky příslušné kvalifikace v zahraničí, není to ještě cesta do záhuby. Daleko horší by bylo, pokud by se snažil takový dovoz pracovních sil organizovat stát. Takže, jestli mám odpovědět, co by měla vláda dělat, tak říkám, že by měla firmám co nejméně překážet, neměla by jim házet pod nohy klacky v podobě administrativních povinností a omezení.

Dovoz zahraničních dělníků je zřejmě pro české podnikatele výhodnější. Mohou jim dát nižší mzdy a kvůli konkurenci nemusí dobře platit ani české zaměstnance. Jak z toho ven, abychom se ve mzdách a životní úrovni alespoň přiblížili k některým vyspělejším ekonomikám?

Ta otázka vykresluje současnou situaci jako kritickou. My ale na tom nejsme tak špatně. V průmyslových oborech mzdy dlouhodobě rostou. To není dojem. Ukazuje to statistika. Ze všech zemí bývalého východního bloku jsme se v roce 2014 dostali v  HDP na obyvatele podle parity kupní síly na první místo a poskočili jsme před Slovinsko. Je navíc jasné, že nelze životní úroveň srovnávat jen přepočtem našich a cizích platů podle aktuálního měnového kurzu, protože bychom podobně museli přepočítávat všechny životní náklady a jejich strukturu. Ale že si na západ od nás mohou lidé za své peníze koupit více zboží a služeb, o tom asi není pochyb. Také tam svou prosperitu budují mnohem déle. Mám-li říct recept, jak se jim rychleji přiblížit, pak to není na jednu větu. V souboru potřebných kroků je snížení daní a vůbec zjednodušení daňového systému. Omezení byrokracie, která brzdí podnikání a stojí také peníze navíc. Méně všudypřítomné regulace a také kvalitní školství. To jsou jen základní body. Je smutné, že současná vláda ve všech zmíněných bodech postupuje přesně opačným směrem, než by měla.

Proč jsme se vlastně v České republice ještě nedostali na úroveň mezd před bankovní krizí z roku 2008, když v jiných srovnatelných státech se to už podařilo? Není zarážející nebo spíše ostudné, že teprve nedávno vzrostla minimální mzda u nás na necelých 10 tisíc měsíčně, když naše ekonomika stále roste? Česko se tak řadí v tomto ukazateli ke chvostu Evropy a v koupěschopnosti obyvatel jsme už, podle oficiálních statistik, dokonce za Polskem i Slovenskem…

Ověřená statistická data říkají něco jiného. Mzdy ve většině oborů rostly. Jedinou výjimku představoval bankovní sektor a pojišťovnictví. To bylo ale v době ekonomické recese logické. I tak ale zůstaly mzdy v tomto sektoru vysoko nad průměrem. Co se týče minimální mzdy, pro mě bylo zarážející, že vláda vůbec minimální mzdu zavedla. Slovo jako ostudné jednoznačně odmítám. Shoduji se s těmi ekonomy, kteří hodnotí minimální mzdu jako další zbytečnou a škodlivou regulaci. Pro nejhůře zaměstnatelné lidi může navíc znamenat konec jejich uplatnění. V řadě evropských zemí zavedena není a jejich ekonomika tím netrpí.

I někteří „pravicoví“ ekonomičtí experti tvrdí, že v Česku od roku 2008 stagnují mzdy ve srovnání s okolními státy kvůli specifické situaci v našem podnikatelském prostředí. Jinými slovy, čeští podnikatelé většinou nezvýšili mzdy, které šly rapidně dolů za období krize, i když se jim už daří lépe. Stále více se také rozevírají nůžky mezi několika procenty nejbohatších a zbytkem republiky… Co se proti tomu dá dělat? Například snížit podnikatelům daňové zatížení, nebo zvolit jiná řešení?

Tlačíme na zjednodušení daňového systému a snížení daní. Vláda se dívá zjevně přesně opačným směrem. Dalším důležitým krokem by bylo snížit sociální odvody. Považuji za mimořádně nemravné, když vláda říká, že zvyšováním platů veřejných zaměstnanců vede podnikatele k tomu, aby více platili svým lidem. Proboha, oni by jistě rádi platili, kdyby na každou korunu, kterou vyplatí v čisté mzdě svému zaměstnanci, nemuseli poslat další skoro korunu státu na pojistném a daních, aby stát mohl zvedat plat ve veřejné sféře! Chtěli bychom situaci zlepšit. Musím ale uvést na pravou míru tvrzení, že by v období recese podnikatelé rapidně snižovali mzdy. Údaje Českého statistického úřadu dokazují, že kromě zmíněného bankovního sektoru mzdy nominálně rostly ve všech oborech.

Česká vláda se nyní holedbá zmíněnou nízkou nezaměstnaností a ekonomickým růstem. Nicméně ve většině moravských i českých krajů, kromě Prahy a okolí, je životní úroveň značné části obyvatel stále dost nízká v porovnání s našimi západními sousedy. Nedosahuje ani úrovně, jaká panuje například ve středomořských demokraciích, tedy v Itálii či Španělsku. Český důchodce má stále daleko hlouběji do kapsy než třeba ten řecký. Jaká by mohla být cesta ke změně, jestli vůbec u nás ještě existuje?

Vždycky je třeba se zamyslet, jestli ta vyšší úroveň ve vámi zmiňovaných zemích má reálné základy, jestli není zaplacena tím extrémním zadlužením, které ty země vytvořily. Jak se říká ve Švejkovi, to se nám to hoduje, když nám půjčujou… Jsem přesvědčen, že zdravý vývoj je podložen prací a ne dávkami na dluh. Cesta ke změně je trpělivost a nepodléhání jednoduchým slibům, že za to, že se lidé mají dobře, odpovídá stát.

Podle názoru mnoha vedoucích zaměstnanců různých charitativních zařízení počet bezdomovců a lidí v naléhavé sociální nouzi stále stoupá. Proč máme více bezdomovců, když české hospodářství roste?

Nemám k dispozici čerstvou statistiku počtu bezdomovců, ale vím bezpečně a můžu snadno doložit, že míra ohrožení příjmovou chudobou je v České republice jedna z nejnižších v celé Evropě. Spíš se ptám, proč máme v době slušného růstu přes 400 tisíc nezaměstnaných, když jich v době vrcholící krize před šesti sedmi lety bylo necelých 600 tisíc? Člověk by čekal, že jich dnes bude mnohem méně, ne jen o třetinu. A to nemluvím o tom, že tehdy to sociální demokraté vykládali jako důsledek zhoubné politiky vlády vedené ODS, zatímco dnes se málem bijí v prsa, jak máme nízkou nezaměstnanost.

Co si myslíte o zákonu k zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a kontrolních hlášení DPH? Jedná se skutečně o další zbytečné komplikování života podnikatelům a živnostníkům, nebo o nezbytné a užitečné opatření, které zvýší výběr daní pro ČR? Zvláště v zaostalejších regionech ČR si drobní živnostníci stěžují, že je zavedení EET může zlikvidovat. Jaký názor zastáváte na tuto záležitost? 

Považuji obě opatření za nezměrnou šikanu. Za Andreje Babiše to někdo udělá, tak nemá pocit, že je tím jako podnikatel nějak zasažen. Ale pro živnostníky, kteří přes den dělají svou práci a po večerech řeší podklady pro účetní a dělají nabídky, to znamená nepochybný nárůst administrativy. Pokud už na to sami nestačí, musejí víc zaplatit účetním firmám. Náročnost vám po těch pár měsících potvrdí každý účetní. A vychloubat se, jak to dělá ministr financí, že kontrolní hlášení přineslo na daních tolik a tolik navíc, je směšné, protože odlišit všechny vlivy je prakticky nemožné, a když nic jiného, příjem z daní roste automaticky díky růstu ekonomiky. Potvrzuje se, že současná vláda postupuje systematicky proti všem živnostníkům, drobným i středním podnikatelům. Bohuslav Sobotka svou politikou straní přirozeně velkým státním zaměstnavatelům a Andrej Babiš pro změnu velkým korporacím soukromým.

Občanská demokratická strana slaví letos 25 let od svého založení. V minulých měsících ji začaly mírně stoupat volební preference, které ji po kauze Nečas–Nagyová téměř posunuly až do oblasti nevolitelnosti.  Jak se vaše strana vůbec vyrovnává s minulostí? Jak například hodnotíte působení vašeho zakladatele Václava Klause, kterého nyní odsuzuje několik špičkových ekonomů (např. Švihlíková, Zelený) za údajně zpackanou kuponovou privatizaci, po které jsme se prý stali kolonií vyspělých západoevropských států?

Pokud jsme se stali kolonií západoevropských států, tak jedině kvůli extrémním pobídkám pro zahraniční investory, které opravdu nelze připsat na konto ODS. Nemůžeme sem lákat investory daňovými úlevami a pak se divit, že si vytvořené zisky odvážejí domů a že místní podniky bez pobídek jim nemohou konkurovat. Profesor Zelený Václava Klause odsuzuje 25 let, takže se těžko divit tomu, že v tom pokračuje dodnes. Paní Švihlíková je levicová ekonomka, která samozřejmě vidí spoustu věcí jinak než Václav Klaus. Vracet se do počátku 90. let nemá smysl už proto, že mladoboleslavská Škodovka tady byla jen jedna a namlouvat si, že bylo možné celou ekonomiku odstátnit stejným způsobem, je nesmysl. To bychom tu nejspíš měli spoustu státních fabrik do dneška. Nebo spíš neměli, protože by v ostré konkurenci dávno zanikly.

Jednoznačně odmítám módní přehodnocování posledních 25 jako temného období, kdy „všeci kradli“. Byla to doba prokazatelného ekonomického růstu a především období svobodného vývoje společnosti. To nelze relativizovat. V tomto pohledu je naopak nebezpečné současné prorůstání vlivu oligarchů do politiky a médií.

Samotná ODS prošla nejtěžším obdobím své existence, kdy těžce zaplatila za své chyby. Jsem přesvědčen, že i do budoucna budeme díky tomu mnohem více sledovat, zda si někdo nedělá z politické aktivity soukromý byznys. Vracíme se na místo nejsilnější pravicové strany a nabízíme znovu svým voličům a celé české společnosti kromě dobrých ekonomických receptů záruku svobody a odpovědnou politiku.

Je v něčem odlišný ideový kurs ODS od dob, kdy ji vedli Klaus, Topolánek či Nečas? Na co nyní ODS ve své politice klade nejvyšší důraz? A mohli by znovu ovlivňovat směřování ODS lidé typu pana Dalíka či Řebíčka?

V detailech každodenního přístupu k politice se samozřejmě všichni tři předchozí předsedové velmi lišili a Petr Fiala je také svůj, nikoho nekopíruje. Jde sebevědomě svou cestou. Ale ideový kurz se nijak zásadně nezměnil. Stále jsme strana, která brání lidskou svobodu. Směřuje na západ, ne na východ. Jsme přesvědčeni, že hodnoty se nejprve musí vytvořit a ne rozhazovat, a usilujeme o to, aby stát pomáhal těm, kdo si neumějí pomoci sami, a co nejméně překážel těm, kteří to umějí a chtějí.

Pokud jde o osoby v pozadí. Současnou politiku ODS nikdo takový neovlivňuje.

Jak vůbec ODS vnímá politiku současné vlády? Co by dělala jinak? A jak se staví k výhradám některých osobností i menší časti naší veřejnosti, že zvláště prezident Miloš Zeman nás odklání na východ? Kde je vůbec podle euroskeptické ODS „místo“ České republiky na politické mapě světa?

Na řadu otázek jsem už odpověděl. Tedy jen telegraficky: Současná vláda naplňuje na jedné straně socialistický program všemožných regulací, zákazů, nařízení a masivního přerozdělování a na druhé straně pracuje ve prospěch Andreje Babiše a jeho velkofiremních zájmů. Co bychom dělali jinak? Skoro všechno. Především bychom obnovili stát, který svým občanům důvěřuje a nechce je na každém kroku peskovat a kontrolovat.

ODS není euroskeptická. Je realistická. Vývoj v Evropě nám dává za pravdu. Když se bavíte s lidmi na ulici, Brusel je pro ně zosobněním zbytečné a nákladné byrokracie. Nechceme, a ani nemůžeme z Evropské unie vystupovat. Chceme ji změnit. Naše místo je po boku našich západních spojenců. Zároveň je ale musíme přesvědčit, že multikuturalismus je jeden velký omyl. A že politická korektnost, neakceschopnost a chronické nedodržování pravidel ohrožují Evropu jako nebezpečná infekce, kterou je nutno rychle léčit.