Na vlnách Českého rozhlasu Plus spolu mluvili novinářka Petra Procházková a bývalý ministr bez portfeje Jaroslav Bašta. Konfrontovali Zubovovu teorii, že v Rusku dojde již tento rok ke společenským nepokojům kvůli situaci na Krymu a v Donbasu.

Bašta tvrdil, že to až tak žhavé s těmi revolucemi zase být nemusí, jen se zkrátka „uzavírá kruh“ prezidentského působení Vladimira Putina. Když nastupoval, byla ropa velmi levná, po dobu jeho funkce její cena dost stoupla, nyní však zase padá na svou někdejší úroveň. Problém Ruska ale vidí spíše v západních sankcích.

„Vladimir Putin je pragmatický politik, který dělá vše pro to, aby v jeho zemi zůstala stabilita, a on tak zůstal co nejdéle v čele státu,“ řekl Bašta s tím, že v Rusku rozhodně je prostor pro zlepšení.

Baštovi oponovala novinářka Lidových novin Petra Procházková, která ruskou situaci vidí téměř tak černě jako Zubov. „Šestnáct let vlády Vladimira Putina bylo promarněno. Tučná léta, jež má Rusko za sebou a která byla způsobena vysokými cenami ropy, byla promarněna, a nebyly učiněny žádné zásadní reformy,“ vysvětlila Procházková. Dokud bude Putin v čele, rozhodně se podle ní nic nezmění.

„Prezident Putin je až patologicky posedlý touhou zůstat u moci v dalších dvou volebních obdobích, což mu ruská ústava umožňuje, a udělá vše pro to, aby nedošlo k otřesům, které by ohrozily jeho vítězství ve volbách,“ uvedla Procházková.

Žádný blahobyt, jen krásné sliby

Server Hlídací pes.org nechal přeložit pasáže z textu Vladislava Inozemceva, profesora ekonomie a ředitele moskevského Centra postindustriálních studií. Ten Rusku předpovídá krušné časy a vyčítá vládě, že se nechopila příležitosti a neuskutečnila tolik potřebné reformy v době, kdy na to byly peníze.

„Vždyť přece právě hlavě ruského státu nejvíce ze všech vděčíme za to, že můžeme se zatajeným dechem sledovat pohyb cen ropy, a jmenovitě jeho politika vedla k tomu, že kromě energetických surovin nemá Rusko už nic jiného v kapse,“ napsal Inozemcev.

Ekonomika se vrací do dob krize, průměrná mzda klesá a Rusko navíc nevyváží zdaleka tolik ropy a plynu jako dříve. A veškerou moc mají obří korporace. V době ruského ekonomického boomu však země ani neinvestovala do infrastruktury, jak je za takových časů zvykem. Jako příklad uvedl současnou Čínu.

Žádné stavby železnic, plynofikace či například dokončení od 90. let rozestavěné dálnice mezi Moskvou a Petrohradem, k ničemu takovému nedošlo. Rusko se ani nezvládlo zbavit své závislosti na nerostných surovinách. „Kde je ten blahobyt? Neexistoval dříve a není ani dnes. Jediné, co přetrvává, jsou krásné sliby, každý rok k nerozeznání od těch předchozích.

Inozemcev pochybuje i o ruském usilí v Sýrii. Ke dlouho vyhlíženému úspěchu totiž bude třeba mnohem větších prostředků, než jaké má Rusko samo. „Zemi řídí člověk, jenž toho hodně říká, ale není ochoten udělat prakticky nic konkrétního, a který se už více než deset let spoléhá jen na pozitivní trendy přicházející z vnějšku. Je to velmocenská impotence,“ napsal Inozemcev s tím, že jediné, co ruská vláda dokáže, je dokola opakovat „banální slogany“.